Wikizdroje

Autor:Jaroslav Vrchlický

Jaroslav Vrchlický
(Emil Frída)
* 17. února 1853, Louny
† 9. září 1912, Domažlice
český básník, prozaik, dramatik a překladatel
Seznam děl v NK ČR
VIAF

Jaroslav Vrchlický (vl. jménem Emil Frída, 1853–1912) byl významný český básník, prozaik, dramatik a překladatel, spoluzakladatel skupiny lumírovců. Jeho dílo obsahuje přes 200 svazků, mj. přes 80 básnických sbírek a 50 divadelních her. Bratr Bedřicha Fridy. ⇒ více…

Dílo

editovat

Poezie

editovat

Sbírky básní

editovat

Výbory

editovat

Jednotlivé básně

editovat

Próza

editovat

Životopisy a studie

editovat

Divadelní hry

editovat

Překlady

editovat

Jednotlivě v časopisech

editovat

Jiná díla

editovat

Ottův slovník naučný

editovat

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou -cký. Je autorem hesel:

Díla o autorovi

editovat

Nar. 16. února 1853 v Lounech, jest sekretářem české techniky a zkušeb. komise gymn. a reální. Od císaře jmenován byl řádným členem České Akademie, Činnosť jeho vztahuje se na všecky druhy básnické: epos, lyriku, drama, novellu. Plodností předčí všecky současné básníky, spolu pak se Sv. Čechem vévodí české poesii. Vydal r. 1875 sbírku Z hlubin, 1876 Epické básně a Sny o štěstí, 1877 Vittorii Colonnu, 1878 Duch a Svět, Rok na jihu a Symfonie, 1879 Mythy I., 1860 Dojmy a rozmary, Eklogy a písně, Mythy II., 1881 Nové epické básně, 1882 Hilarion. Poutí k Eldoradu, 1883 Co život dal, Sfinx, Staré zvěsti, 1884 Legendu o sv. Prokopu (ill.), Perspektivy, 1885 Jak táhla mračna, Selské ballady, Sonety samotáře, Twardowského, 1886 Hudbu v duši, K životu, Zlomky epopeje, 1887 Motýle všech barev, 1888 Čarovnou zahradu, Dědictví Tantalovo. Zlatý prach, Na domácí půdě, 1889 Dni a noci, Hořká jádra, Různé masky, 1890 E morta, Hlasy v poušti, 1891 Nové sonety samotáře, Brevíř moderního člověka. Obohatil písemnictvo naše též hojnými překlady klassických děl jinonárodních zejm. Dantea, Ariosta, Torquata Tassa, Michelangela, Goethova Fausta, V. Huga atd., anthologií novodobého básnictva francouzského a italského, literárně historickými rozpravami atd. Též v kritice jest činným.

Jaroslav Vrchlický (Emil Frida, nar. 1853). Obrovským lesem je poesie Vrchlického. Obsahuje básně všech dějinných epoch a zvláště skvělá čísla jsou z dob antických a slunné renaissance. — Básník líčí v hymnických tonech počátky života z chaosu, rozvinuje obrazy pravěku a konečně otvírá v slavné nádheře svět antiky, nadšen krásou a silou velkých děl uměleckých starých Řeků. — Ukazuje středověk ve velkolepých a chmurných obrazech; překladem největší básně katolického středověku, Danteovy »Božské komedie«, seznamuje s grandiosními a chmurnými vidinami velkého vyhnance florentského. — Dýše v ovzduší renaissance, překládá velké básníky bujné fantasie a nádherných popisů: Ariosta i Tassa; vystihl chmurný děj života i lásky největšího umělce renaissance Michel-Angela v básni »Vittoria Colonna«. Milostné básně Vrchlického mají často melodické kouzlo, smyslné teplo, záři maleb Tizianových. — Ze vzdálených kultur a věků vrací se básník k své době, s jejími rozpory nitra, s rubem skvělé na pohled moderní civilisace. On, který viděl jas a zářící umění řecké i renaissanční, nezavírá oči před sociálními rozpory doby dnešní, jež lidskost, osvětu a civilisaci na rtech, daleka je přec uskutečnění ideálů lidstva. Vývoj lidstva neukončen, vše to obrovité, co bylo, sfingy, sochy antické, díla renaissance, boje a visiony středověku, to vše jsou zlomky nesmírné, nedopěné epopeje lidstva. — Básník zachycuje i v denním živote dojmy, sny a nálady a v tom nesmírném množství tonů, barev, pocitů, záře i stínů lyriky jeho, ozývají se též akkordy sociální. Chce zářnou vlnu světla osvěty všem, které dle jména osvícené lidstvo nechává v duševní tmě a surovosti; při srovnání nádhery přírody a hřmění ničivých děl protestuje proti barbarství modernímu; kreslí i zjev udřeného dělníka volajícího o spravedlnost, stojícího jak živá, děsná hrozba neupřímné kultuře dneška. Z minulosti zachytil Vrchlický v »Selských balladách« zjevy sociálních bouří selských. V silné, stručné a prosté formě stajeny jsou výbuchy vzteku, vzpoura, nářek a žal selských porobenců, úpicích v pekle poddanství a mstících se strašlivě na nelidských otrokářích. — Budiž ještě zmínka o básnických pracích Vrchlického v oboru překladů z básníků světových. Téměř ze všech velkých literatur vydal výbor překladů: básníky francouzské, italské, anglické vedle celé řady literárních studií a překladů jednotlivých děl velkých básníků cizích, z nichž zvláště pro tóny svobody, velkého vzletu a myšlenkové hloubky buď vzpomenuto Huga, Shelleye, Goethea a z poesie sociální překladů z Ady Negri, Rosenfelda a jiných básníků, tepajících zlo společenských nesrovnalostí.

Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Autor:Jaroslav_Vrchlický&oldid=303028“