Augier [óžjé] Émile, vynikající dram. spisovatel francouzský, jeden z prvních tvůrců moderní sociální komedie, narodil se r. 1820 ve Valenci na Rhôně a žije v Paříži. Život A-ův jest prostý a lze jej dle vlastního jeho výroku shrnouti ve větu: »Narodil jsem se a psal jsem divadelní hry«. A. studoval práva v Paříži a vstoupil pak do kanceláře notářské, kde však dlouho nevydržel a brzy zcela se oddal jen dramatickému spisovatelství. Roku 1844 debutoval dvouaktovou antickou komédií La ciguë (»Číš bolehlavu«, blankversem přel. Jar. Vrchlický) a pronikl. Za kusem tímto následovaly brzy dvě větší díla: L’aventuriere roku 1848 a Gabrielle (1849), pak Diane (1852), Philiberte (1853, česky »Škaredá sestra«, přel. F. L. Rieger). Práce tyto, prozrazující bystrého ducha, získaly A-ovi rychle jméno a jelikož vynikaly jaksi na kontrast k básnickým dramatům Hugovým spíše vypočítavostí a střízlivostí, pozvedly mladého spisovatele na štít a v čelo nové školy, která od romantiků posměšně nazývána »školou zdravého rozumu« (l’école de bon sens). A. věnoval se pak v létech pozdějších mimo ještě aktovky Le joueur de flûte (1850) a La ceinture dorée (1855) výlučně dramatu sociálnímu mrskaje nedostatky a módní choroby moderní společnosti. Ve směru tom vytvořil některá arcidíla, která jsou základními kameny moderního divadla, hry eminentně divadelní působivosti a při tom hluboké éthické ceny, pravé ozdoby každého reportoiru. Jsou to hlavně: Le gendre de M. Poirier (společně s J. Sandeauem, česky »Tchán a zeť«, 1854); Les lionnes pauvres (1858); Les effrontés (1861); Le fils de Giboyer (1862, česky »Pelikán«); Paul Forestier (1868, do češtiny přel. J. Počátecký) atd. Tímto kusem jakož i hrou Madame Caverlet (1876, česky »Paní Caverletová«, přel. J. B. Kühnl) zasáhl A. též v otázku manželství, již současně Dumas mladší a za ním celá škola dramatiků francouzských chtěli luštiti. Jedním z nejlepších jeho kusů jest drama Les Fourchambaults (1874, česky »Otec a syn«, přel.
A. Pulda), zasahující energicky v problém dětí nemanželských. Se Sandeauem společně napsal ještě sentimentální, mravokárný kus La pierre de touche (1853) a drama Jean de Thommeray (1873), s Labichem La prix Martin (1873), s Foussierem Un beau mariage aj. Mimo dramata napsal ještě text k opeře Sappho (1851), ke které Gounod složil hudbu, a některé básně (1856), jež nevynikají velkým vzletem, avšak dýší buď prostotou citu nebo didakticko-ironickým tónem, dotýkajíce se více všeobecných nebo morálních otázek společenských. Od r. 1859 je A. členem francouzské akademie a od r. 1868 komandérem čestné legie. Hlavní těžisko významu A-ova jest v sociálním dramatě, kde výtečným líčením charakterů, ne oslňující, ale vždy solidní technikou, životností celého děje a éthickou hloubkou beze všeho kazatelského tónu kreslí současnou společnost lepších tříd pařížských a vyšinuje se nejednou na výši ideálního mravokárce a ryzího humanisty V posledních létech vzdal se A. všeliké činnosti literární chtěje dle vlastního výroku klidně užívati laurů, jichž si poctivě vydobyl. V trojici slavných mistrů moderního dramatu: A., Dumas, Sardou bude A. držeti vždy prvé místo, neboť jeho postavy jsou nejspíše praví, skuteční lidé, nejsou jen zdánlivě oživené theorie a problémy (Dumas), ani loutky, které vodí autor více méně na drátkách svého rozmaru a své obraznosti (Sardou); vedle toho při menší dosi effektu a lesku zevnějšího hry A-ovy právě svou zdánlivou střízlivostí a prostotou hloub se vrývají v duši a déle působí než učené přednášky Dumasovy a ohňostroje Sardouovy. Sebrané spisy A-ovy vyšly r. 1832 v 6 dílech u Levyho. -cký.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Émile Augier