Anemonky/Lístky routy
Anemonky | ||
Z lesa | Lístky routy | Z dalekých cest |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Lístky routy |
Autor: | Jaroslav Vrchlický |
Zdroj: | Anemonky. Básně omladiny jižních Čech. Vydáno 1871. s. 142–144. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
I.
editovatV prvním květu svého mládí,
přikován jsa lásky pouty,
pohrdal jsem vždycky tebou,
smutný květe hořké routy.
Teď, když růže opadaly
a na srdci sněhy leží,
zelenáš se na mohyle,
věčně vonný, věčně svěží.
II.
editovatPro vše city jsem a tužby
v chladném ňadru hrobku sklenul,
a tak na den smrti tvojí
úplně jsem zapomenul.
Teď, když mi to k mysli přišlo,
tak mne srdce zabolelo,
že po dávných, dávných letech
oko mé se zaslzelo.
III.
editovatKvetla’s jako růže planá
podél proudu u křoviska,
v jejímž ňadru na úsvitě
diadém se perel blýská.
Zlíbalo ty perly slunce
a ty’s mřela na sirobě —
žel, že jen tím sluncem parným
byla moje láska k tobě.
IV.
editovatOpět podzim zasmušilý
rozehnal se šírým krajem,
ostrým dechem květy spálil
a zaúpěl smutným hájem.
Mně se zdá, když žluté listí
vidím v dálku větrem nesti,
jakoby s ním uletaly
mladosť má i moje štěstí…
V.
editovatMrtva… mrtva, můj ty Bože!
Juž to bude třetí leto,
a přec ještě nevykvetlo,
co tou láskou v duši seto.
Mrtvé lásky mrtvé símě
v kamenitou půdu padlo,
a tak srdce moje v jaru
místo květu k smrti schladlo.
VI.
editovat„Miluj, miluj,“ šepce růže
na záhoně uzardělá;
„odříkej se“ — tichá routa
vedle ní se pozachvěla.
Chvíli stojím na rozpacích,
divné boje v srdci planou —
vezmu routu… panenko má,
na shledanou! na shledanou!!