Patery knihy plodů básnických/Stín

Patery knihy plodů básnických
Vánoce	Stín	Jitro

Údaje o textu
Titulek:	Stín
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	BÍLÝ, F.: Patery knihy plodů básnických. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 324- 325.
Licence:	PD old 70

Vřel cirkus jako vasa přeplněná.
Dav čekal. Do areny vešla žena,
za každou ruku jedno dítě vedla.
Víc nechvěla se, pouze v tváři zbledla,
když uzřela ten zástup jásající;
pak na své děti hledla, bolest v líci,
a v pohledu tom toto bylo psáno:
»Mé zoufalosti přece svitlo ráno!
Než dík, můj Bože, na kříž u svých dveří
jsem nešlápla a nechala se v šeři
i s dětmi zajmout, vrhnout do vězení.
Já věděla, že pomoci juž není,
jsem odhodlána, vítám svoje muky.
Však tyto děti! Žádné mojí ruky
se spustit nechce, a přec to být musí!
Mám vidět, jak je trhá tygr v kusy,
to vidět musím, tak zní rozkaz kata.«
Dí křesťanka: »Tvá vůle staň se svatá!«
však matka praví: »Věčný Bože, jsi-li,
spas matku ve mně, ušetř mi tu chvíli!
Tak jako po Tvém šlapala bych kříži,
tak zapři mne, ať nezřím jen, jak mříží
lev skočí a me děti trhá lačný.
Ó jsi-li, pomoz, obestři mne mračny,
zdrť mne svým bleskem, šetř však matky ve mně!«

Juž potleskem se otřásala země,
i mříže padla, lev se mihnul skokem.
Tu žena zřela, kdosi velkým krokem
šel přes jeviště, obličej tak známý,
jak druhdy kráčel tichý nad vodami:
tak Ježíš zvolna bral se přes arenu
a přešel; jeho stín však mezi ženu
a děti padl, velký, plný.
I neviděla žena nic, jen vlny
po sedadlech, huk slyšela jak moře,
na tváři hrál jí úsměv, odlesk zoře.

(Ze Starých zvěstí.)