Spisy Bohdana Jelínka veršem i prosou/Slovo úvodní

Spisy Bohdana Jelínka veršem i prosou Bohdan Jelínek
	Slovo úvodní	Dědkovi

Údaje o textu
Titulek:	Spisy Bohdana Jelínka veršem i prosou
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	Spisy Bohdana Jelínka Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha: Jan Otto 1880.
Licence:	PD old 70

Vyzván byv od p. nakladatele, abych spořádal k tisku sbírku spisů svého záhy zesnulého přítele Bohdana Jelínka, podnikl jsem s ochotou obtížnou tu práci a odevzdávaje nyní do rukou obecenstva drahé tyto ač sporé památky ducha vzácného a bohatě nadaného, mám za nutné připojiti několik slov úvodních.

Krátce před svou smrtí spořádal Bohdan Jelínek sám sbírku básní, počítaje však na činnost dlouhou a všestrannější, nepojal do ní své práce prosaické a vypustil i z básní mnohé, buď že chtěl je vhodněji jinde umístiti, aneb snad že jim nepřisuzoval ceny. Měl jsem příležitost prohlédnouti první tuto sbírku, a dobře mi utkvěly v paměti hlavní rysy její, v jaké skupiny básník sám sloučil a rozdělil písně svoje. Než ale vyjednávání o vydání sbírky této ukončeno bylo, zemřel básník, a přátelé jeho se vzornou pílí sebrali skorem do poslední písmeny vše, co psáno od něho, ano i první pokusy z let studentských, a tak zrostla látka valně, ale zároveň s tím též obava, jak ovládati a roztříditi celek, aby přítel náš obecenstvu objevil se v nejlepším světle svého bohatého talentu, aby sbírka, prosta vší primitivnosti, ukázala jej aspoň přibližně na té výši ryzé poesie, ku které by byl jistě dospěl a k níž stále směřoval.

Veden již tenkráte touto péčí, netajil jsem se některým přátelům zesnulého s míněním, že pilné a kritické prohlídce dlužno podrobiti celý materiál, a když p. Otto převzav v náklad vydání spisů Jelínkových, mně svěřil úlohu tuto, cítil jsem dvojnásobně, že památce přítele lépe prospěje sbírka s menším objemem ale bohatější za to vnitřní dokonalostí. Nechtěje však sám býti rozhodčím, neboť mnohým přátelským stykem se zesnulým staly se mi všecky věci jeho stejně drahými, smluvil jsem se o upravení rukopisu s nejlepšími přátely zesnulého, A. Jiráskem a R. E. Jamotem. Přítel Jirásek projevil v dopise souhlas se vším, co ve prospěch sbírky Jelínkovy podniknu, a R. E. Jamot prohlédl mnou uspořádaný rukopis s důkladností jen jemu zvláštní.

Při uspořádání básní řídil jsem se v hlavních obrysech rozdělením sbírky, již autor vlastnoručně pořádal. Šetřil jsem co možná, aby jednotlivé cykly tvořily celek, a by rušeny nebyly ve své jednotě živly cizími. Mou úlohou bylo jen doplňovati udané rozdělení a místy vypouštěti některá čísla nejvíce z prvních pokusů básníkových, o kterých jsem jist, že by se sám dnes k nim jistě nehlásil. Leč i v tomto vybírání šetřeno piety největší: hlavním vodítkem byla snaha, podati to nejlepší, co je k označení individuality básníka nejdůležitější a co literatuře i po časech zůstane.

Poetický odkaz Bohd. Jelínka jest v době naší skutečnou vzácností. Mysl jemná, cit vřelý až vášnivě plamenný, ušlechtilost přímo aristokratická, obrazy plny pelu, a prasvitné skorem perlové naladění celku jsou hlavními jeho rysy. V jeho verších nikde stopy oné vulgarnosti, která pod rouškou ducha národního u nás tak začíná bujeti na úkor pravé a čisté poesie. Jeho verše, jako každé dílo umělecké, jsou krásnými v sobě a pro sebe, poesie jeho jest jako Narcis báje, jenž zhlížeje se ve vlastní kráse, omdlévá touhou. On sám nazýval se básníkem „lásky a upomínky“, a věru, dokud se pohyboval v úzkém ale nejvděčnějším tomto kruhu poetickém, tu nabíral vždy zlato plnýma rukama. Bylť lyrik v pravém slova smyslu, jemuž vlastní „já“ jest báječnou růží, z které trhá list po listu, člověk ryze moderní, vždy stojící, alespoň co poeta, na výši doby.

Životopisná dáta Bohd. Jelínka jsou dosti sporá. Narodil se v Cholticích, studoval gymnasium v Hradci Králové, pak tuším první rok medicíny v Praze, kdež sotva vstoupiv na kolbiště literární schvácen byl těžkou chorobou, která jej přinutila hledati životní dráhu rychlejší a snadnější. Obrátil se k poště, kdež setrval až do brzké smrti své, která, když v posledních letech jeho choroba stala se čím dále tím trapnější, stala se mu pravým dobrodiním. Seznámil jsem se s Bohd. Jelínkem v poslední době jeho činnosti literární a byl jsem svědkem skoro všech lepších prací, jež vůbec vyšly z jeho pera. Mohu tedy bez fráse říci, že zemřel v době, kdy nadání jeho dospívalo k úplné krystalisaci, a že juž málo chybělo, aby předstoupil před obecenstvo jako umělec pravý a sebevědomý.

Povaha byl zesnulý nad míru milá a sympatická. Ochota, jakou jevil ve všech přátelských službách, v dobrém zdraví překypující rozmar vládnoucí ostrým vtipem, hluboký cit, pohrdání vší vulgarností a prostředností, energická vůle, byly asi základní rysy její. K tomu družil se nad míru spanilý zevnějšek, jiskrné oko pod stínem hustých, bujuých kučer, pleť svěží, postava elastická, co největší elegance v obleku a v chování. Tak utkvěl všem v paměti, kteří s ním se stýkali; nám bližším přátelům kalí ovšem obraz ten upomínka, jak zpustošila dlouhá nemoc krásné tahy jeho… - Chovám přesvědčení, že vydáním spisů Jelínkových vyplněna jest jedna z četných povinností, jaké máme k těm, kteří nežli došli cíle umlknuli v slavičí své písni. Bylť přítel náš též dle slov Danteových „jedním z těch, jenž o závod se řítí“, však sotva na druhého dá se obrátiti následující verš, „však ne co ztrácejí, leč vyhrávají.“

Naposled vzdávám srdečné díky všem, kteří se přičinili o uskutečnění vydání toho: bratru zesnulého, který s nevšední horlivostí sebral, kde co bylo v pozůstalosti básníka, přátelům Jiráskovi a Jamotovi za prohlédnutí mnou upravené sbírky a slovutnému p. řediteli Č. Vyhnisovi, který poslal mi četné rukopisy z dob první činnosti Jelínkovy.

V Praze dne 29. října 1879.

Jar. Vrchlický.