Poesie sociální/Jitro

Poesie sociální
Z hymny Lazarovy	Jitro	Ballada moderní

Údaje o textu
Titulek:	Jitro
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 87.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Svou slávu rozvlnilo letní jitro,
na klasu nádheru a v smaragd luk,
co perlí mělo, vsypalo v hnízd nitro,
co tonů, vtkalo v ptačích písní zvuk.

Strom každý pohnul hlavou těžkou plody,
byl jeden úsměv azur nesměrný,
a velké šídlo zčeřilo klín vody,
a v květech motýl mih’ se nádherný.

Kraj odhrnoval clonu bílé páry
jak z lázně dívka stoupající vlas,
oblouky v zlatě stopené most starý
se nad ručejem jako duha třás’.

Šel sekáč polem na rameni s kosou,
šel pasák zpívaje si za stádem,
šla dívka s loktuší a nohou bosou,
jen perly stírala, kde šlápla v zem.

V tu něhu, sílu, lesk, v to opojení,
v ten azur, nach, vln, klasů jiskření
jak temný rachot vpadlo bubnů znění,
zdě, šiky vojska, táhly k cvičení.

Zem, dříve píseň, teď se temně chvěla,
do trávy motýl, pták zapadnul v keř,
a hromem děla v tiši zahučela,
a čistý azur skalil dýmu šeř.

A já se vracel, hořkost v duši, domů.
Zde, všecko, kde je blankyt,úsměv, květ,
kde velký mír s obrovských padá stromů,
se člověk učí — jak má zabíjet!

(Dědictví Tantalovo.)