Ottův slovník naučný/Leger Karel
| Ottův slovník naučný | ||
| Legentil | Leger | Leger Louis |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Leger |
| Autor: | Jaroslav Vrchlický |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 791. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Karel Leger |
 Heslo ve Wikipedii: Karel Leger |
|
Leger Karel, básník český (* 21. září 1859 v Kolíně). Po studiích gymn. přejal (1881) od svého otec v Kolíně statek, na němž posud hospodaří. Po mnoho let účastnil se činně hospodářských i politických zápasů svého okolí, což mu poskytlo příležitosti důkladně poznati život na Polabí. S literárními pokusy vystoupil nejprve v Čechově „Lumíru“, pak r. 1878 v almanachu „Máji“ pod pseudonymem K. Lenský. O sobě vydal knihy: Verše (Kolín, 1881); Zapomenuté sny (t., 1882); Pohádka z naší vesnice (t., 1883); Všední život („Poet. besedy“, 1883); Přeludy (Praha, 1884); Poslední rusalka (t., 1886); V zátiší (t., 1890); Povídky veršem (t., 1888); Tři povídky (Kolín, 1887); Drobné povídky a kresby (t., 1895); Chvilku zas doma (Praha, 1897); Emancipovaná, satir. povídka (t., 1898). R. 1893 hrána v Nár. divadle L-ova 1aktovka Slepý a r. 1899 v říjnu jeho a F. Procházkova 3aktovka Vpád. Mnoho jeho prací veršem i prosou roztroušeno po časopisech. Roku 1897 zvolen dopisujícím členem České akademie. — L. jest svérázný talent epický. Již první jeho básně rázu celkem více kosmopolitického prozrazují, kam vlastně básník tíhne: ke zdravému realismu české půdy a českého člověka. Ať elegicky, ať ironicky neb i fantasticky, vždy probírá toto thema. Místy sestoupí až k zámezí prosy, ale náhle povznáší se mocným tepem výš, umí uniknouti banálnosti, a byť padati se zdál (jak trefně řekl Manzoni o Montim), nepadá nikdy, Též forma jeho jest veskrze původní, místy zdá se býti až umělkovaná v sestrojení veršů; rhythmus i rým jdou tu svými posud docela nevyšlapanými stezkami. Větší román z českého života zemanského v době naší (neb i z konce XVIII. stol.) ve formě básnické jest L. ještě dlužen české belletrii; má k němu vše: sílu tradice i výrazu básnického v míře neobyčejné. -cký.