Ottův slovník naučný/Autran
| Ottův slovník naučný | ||
| Autotypografie | Autran | Autrigoni |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Autran |
| Autor: | Jaroslav Vrchlický |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1087. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Joseph Autran |
|
Autran [ótr͡an] Joseph, básník franc. (* 20. čna 1813 v Marseillu — † t. 6. bř. 1877), syn obchodníkův, strávil mládí svoje na pobřeží moře, odkud čerpal první dojmy básnické. Pod vlivem poesie Lamartineovy vznikla první jeho kniha La mer, a z ní později vybral nejlepší kusy pro dílo Les poemes de la mer (1855), kteréž založilo jeho básnickou pověst. Roku 1848 způsobila jeho klassická tragédie La fille d’ Eschyle značný vzruch a vynesla mu velkou cenu Akademie, ačkoliv se nikdy nestala kusem repertoirním. Roku 1852 šťastným obratem v poměrech svých, dědictvím po bohatém strýci, stal se A. pánem značného jmění a věnoval se úplně poesii. Jeho díla čelnější jsou: básnická povídka Milianah (1852), cyklus slabě sociálního zbarvení Laboureurs et soldats (1854), deskriptivní básně ze života venkovského La vie rurale (1856), didaktické a jemně satirické listy z venkova Epîtres rustiques (1861), volné parafrase přísloví Šalomounových Paroles de Salomon (1869), bystré, ciselované a cituplné Sonnets capricieux (1873) a nejlepší jeho dílo, pravým epickým stylem psaná La légende des Paladins (1875). Po smrti A-ově vyšly ještě jeho smíšené básně a nový epický cyklus La comédie de l’histoire, anekdotické krátké básně, místy ne bez vtipu a říznosti, celkem však fragmentární a příliš suše kronikářsky podávané. A. jest v pravém slova smyslu básník akademický (členem Akademie stal se r. 1868), uhlazené dikce, správnosti a úměrnosti, celkem ale šedého, jednotvárného koloritu. Vliv antiky, zvlášť Vergilia, jest všady patrný. Nejlepší jest v básních didaktických a satirických, v čisté lyrice mu chybí nejednou kouzlo naladění a vzlet. Sebrané jeho spisy vyšly v osmi silných dílech u Lévyho. Do češtiny podal z nich některé ukázky Jar. Vrchlický v »Poesii franc. nové doby« (Světová poesie, XVIII.) a v »Lumíru« 1881. -cký.