Karolině Světlé ke dni 24. února 1890

Údaje o textu
Titulek:	Karolině Světlé ke dni 24. února 1890
Podtitulek:	(1830—1890)
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	Lumír, ročník XVIII. číslo 6. s. 61. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	20. 2. 1890
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Karolina Světlá

„Non mutô bandiera.“

G. Giusti.

Máj smál se na nás vděky všemi,
my slavili své z mrtvých vstání,
tu v květech mezi haluzemi
Tvůj ozval se hlas jásající!
V něm krásy vznět i síly vzplání,
jež rovna nezkrocené lvici,
v něm povel v před! vzmach ku svobodě,
v něm s hromy slavičí tluk v shodě,
v něm smála se hor našich víla.
Ti stáli kolem udivení,
ti naslouchali v blahém snění,
ti sáhli v záští po kameni —
však Ty jsi prapor nezměnila!

A minul máj a sladké jitro,
postoupil náš den na své dráze;
rád každý sáhl v svoje nitro
a vlasti, co tam rostlo, podal,
ať v květném šperku, v slzné vláze.
Tvůj hlas jak oř, jejž jezdec bodal,
se vzpjal a bouřil, hřímal, jásal,
do vedra chlad a něhu střásal,
v něm duše dědů hlaholila!
A mnohý klesnul v boji hrůzy,
květ jiných svadnul na haluzi,
illuse hasla po illusi —
však Ty jsi prapor nezměnila!

I Tebe neušetřil osud;
kde o chléb volala Jsi duši,
dal, jak to velkých věnem posud,
jen s šklebem lhostejnosti kámen;
jak všickni šla Jsi vedrem, v hluši,
však nevysch’ Tvojí písně pramen.
I mnohá zabolela rána,
leč každou nová peruť dána
Tvé duši a s ní nová síla,
ta neúmorná, svatá, vřelá,
jež stírá pot a krev nám s čela,
jež z otroků jen lidi dělá
a tou Jsi prapor nezměnila.

Všech českých srdcí žhoucí růže,
granáty všecky českých citů,
i něha dívky, pevnost muže,
vzlet orlí, píseň skřivánková,
ba celá vlast v své krásy třpytu
i v lepší příští naděj nová,
ač vzdálené ty krásné cíle,
vše pro vždy ve Tvém žije díle,
ó velký život, jejž Jsi žila!
A budem-li kdys bližší zoři
po nekonečném českém hoři,
ten div jen ona síla stvoří,
kterou Jsi prapor nezměnila.