Ottův slovník naučný/Aicard
Ottův slovník naučný | ||
Aiblinger | Aicard | Aicardo |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Aicard |
Autor: | Jaroslav Vrchlický |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 520. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Související: | Autor:Jean Aicard |
Aicard [ekár] Jean, francouzský básník (* 4. ún. 1843 v Toulonu), žije v Paříži. Sbírky jeho jsou: Jeunes croyances (Mladé názory); Les rebellions et les apaisements (Vzpoury a utišení, 1871); Poêmes de Provençe (Básně z Provençe, 1874); La chanson de l'enfant (Píseň dítěte, 1876); poet. idylka Miette et Noré (1880); Visite en Hollande (Návštěva v Hollandsku, 1881); Le Dieu dans l'homme (Bůh v člověku, 1885) a Les chansons d'eures d'amour (Hodinky lásky, 1886). Lyrika jeho jest jemná a něžná, plná citových záchvěvův a krásných obrazů přírodních. K výši básní filosofických pozvedl se A. v knize Bůh v člověku; erotická struna se plně a šťastně ozývá v Hodinkách lásky. Idylla Miette et Noré má některé pěkné partie v části popisné, celku vadí rozvleklost a monotonie alexandrinu. Pro divadlo psal A. mimo některé věci příležitostné drama Smilis (1884) a upravil Shakespearova Othella. Napsal též některé studie esthetické, z nichž jmenujeme duchaplnou stať o Venuši milské. Překládal též veršem básně Michel-Angela. A. cestoval hojně po Evropě, leckde jako v Hollandsku i v Anglii, vystoupil s úspěchem jako předčitatel vlastních skladeb. Co do směru svých poesií jest A. nadšeným idealistou, co do formy patří k nejnadanějším a nejobratnějším stoupencům »Parnasu«. Některé básně jeho přeložil jakož i studii o něm napsal Jar. Vrchlický (Básnické profily francouzské) a ukázky z knihy Le Dieu dans l'homme podal Ant. Šnajdauf ve »Květech« 1886. –cký.