Věčné evangelium

Údaje o textu
Titulek:	Věčné evangelium
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	Fresky a gobeliny. Praha : tiskem a nákladem J. Otty, 1897 S. 95–97. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

(1240).

Již stane se, co v zjevení je psáno,
co nejdřív svitne lidstvu velké ráno.
Zas Anděl nad bezedna letí strží,
a věčné evangelium on drží,
by ohlásil je přes hory i vodu
v dav řečí všech i všechněch pronárodů.

Svět v marnosti a krve tone brodu.

Kdo vidí Anděla, když letí mračny?
Půl hvězdami je skryt host nadoblačný,
svět dole spí, neb v neřestech se válí,
je těžká mitra papeži a králi,
je těžký vínek i učenci kniha.
O půlnoci se zrak můj k nebi zdvíhá.

Hle, knihy spona v oblacích se míhá!

Zde na skalnatém srázu v Calabrii,
kde vlci v slujích s větry v závod vyjí,
zde blízko k nebi mám a tož je vidím.
A já se slovy Apoštola řídím:
Teď vidíme vše jako ve zrcadle!
Však novou mízou vstane listí svadlé.

Ó slyšte, jejichž srdce mdlé a schladlé!

Dí Anděl Boha, nad světem jenž letí:
Říš Ducha přijde jediná a třetí,
kdy bohatství a statky vše a zlato,
šperk, jmění mrzké budou jenom bláto,
kdy chudý statky boháč bude duchem
a svět se zjaří věčné vesny ruchem!

Já s chvějným, plesným poslouchám jej uchem.

On mluví ve větru, on mluví v hromu,
já vím, že pravdu dí, neb na Sodomu,
na Řím se dívám odsud z jedné strany,
na Byzans, na Gomorhu rozhněvaný
pak z druhé zas, jich vážím blud a vinu,
a nedivím se, proč svět leží v stínu.

V svět vjede roven ohnivému klínu.

Říš Otce byla — to hvězd sladkých plání,
říš Syna byla — luny usmívání,
říš Ducha bude — slunce nehynoucí;
již jeho poslů slyším křídla tlouci…
Ty říše přešly obě, třetí vstává,
již na východě dní se její sláva.

Nad světem Anděl velkou knihou mává.

Říš byla zákonů a strázně, bázně,
říš byla milosti a víry, kázně,
říš Lásky přijde, věčné Lásky nyní!
Jen svatyně jste dleli ve předsíni,
teď v svatostánek vejdete již sami,
teď po růžích, kde šli jste kopřivami.

Zní »Aleluja!« světů prostorami.

Ó pojďte všickni ku jednomu stolu!
Dřív byla Bible, potom Apoštolů
Zvěst blahá na svět zoří rozlila se.
Teď věčné evangelium plá v jase,
teď začne pravá volnost lidských duší,
jež každé pouto vítězně v prach zkruší.

Tu říši Ducha vidění mé tuší.

Jí klestím cestu výmluvnosti jezem.
František bude jejím veleknězem,
on Krista doplní ve příštím věku,
neb Kristus jen se sklonil ku člověku,
však František se sklonil ku zvířeti
a hmotu v lásce pojal ve objetí.

On proto středem velké říše třetí. —

To všecko děl mi Anděl v noci tmavé,
když na růženci doříkal jsem »Ave!«
a obrátil zrak s výšin Calabrie
v tmu světa, který v nepravostech hnije,
na jedné Římské vlčice jhem spjatý,
na druhé štván zas Byzantskými katy.

Já z Fiore Jachim věštím ten věk zlatý