Ottův slovník naučný/About
| Ottův slovník naučný | ||
| Abouchouchou | About | A bove maiori discit arare minor |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | About |
| Autor: | Jaroslav Vrchlický |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 76. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
About [abú] Edmond, spisovatel francouzský (* 14. ún. 1828 v Dieuzu v Lotrinkách, † 17. ledna 1885 v Paříži). Studia počatá v Paříži dokončil r. 1851 v Athénách, kde se ponořil se zvláštní zálibou do minulosti i přítomnosti Řecka a nashromáždil veliký, byť ne ve všem kriticky probraný a vytříbený materiál, který hojně ve svých spisech po návratu svém do Paříže (1853) využitkoval. Oddal se zcela spisovatelství a pracoval trojím směrem: jako novellista, essayista a žurnalista. Spisů jeho, ve kterých vedlé povrchnosti a duchaplnosti »á tout prix« opravdu bystrý a všestranný duch proniká, jest řada velmi dlouhá. Proměnlivý a pohyblivý jako spisovatel byl A. též ve smýšlení politickém. Záhy přilnul k císařství a těšil se i osobní přízni Napoleona III. Po pádu císařství, jehož byl jakožto korrespondent časopisu »Soir« svědkem, přilnul k mírným republikánům, později stal se jako chefredaktor velkého žurnálu »XIX. Siècle«, který společně se známým kritikem franc. Sarceyem (r. 1875) založil, zjevným republikánem. V posledních létech svého života zahájil ostrý, ale celkem bezvýsledný boj proti naturalismu Zolovu. Roku 1884 byl zvolen do Akademie francouzské. Čelnější díla jeho jsou: La Grèce contemporaine (Současné Řecko, 1853), spis, který pro bezohlednou kritiku novořeckých poměrů způsobil své doby značnou sensaci; autobiografický román Tolia Feraldi (1855); Les mariages de Paris (Sňatky Pařížské, 1856); Le roi des montagnes (Král hor, 1856); Germaine (1857); L'homme à l'oreille cassée (Člověk s uraženým uchem, 1862); Le nez l'un notaire (Nos notářův, 1862); Le cas de Mrs. Guérin (Případ p. Guérina, 1862); Madelon (1863); Trente et quarante (Třicet a čtyřicet, 1865); Les mariages de province (Sňatky venkovské, 1868); Le Fellah (Fellah, 1869). Toto poslední dílo jest plod cesty jeho do Egypta, již podnikl k otevření průplavu Suezského. Ze statí politicko-sociálních jmenujeme studie: Le progrès (Pokrok, 1864); Les questions d'argent (Peníze, 1865); La question romaine (Otázka římská, 1859) dva svazky; Causeries (Causerie, 1865–1866); L'ABC du travailleur (ABC dělníka, 1868); Alsace (Alsasko, 1872) atd. Na divadle neměl A. mnoho štěstí, ačkoliv jeho Théatre impossible (Nemožné divadlo, 1861) vedlé některých antikvovaných a dost odvážných pokusů (Guillery) obsahuje též duchaplnou moderní komédii Vrah, která i na našem divadle je kouskem repertoirním. Drobných novel a článků novinářských jest z péra A-ova celá řada; nebyly ani dosud všecky sebrány; bylť A. spolupracovníkem skoro všech čelných listů francouzských. A. je přese všechen odpor svých politických nepřátel spisovatel duchaplný a bystrý a ne zcela bez práva byl s Voltairem srovnáván. Brillantní forma jeho dikce a virtuosita jeho polemiky a causerie postrádají ovšem často hloubky a přesvědčení. Některé novelky jeho byly též přeloženy do češtiny: Půda na prodej (J. J. Benešovský-Veselý v Květech 1881 a v Lum. 1856); Matouš Debay a Leone De Bay (Jos. Auštěcký v Lum. 1859, též Blíženci z hotelu Corneille přel. J. J. Benešovský-Veselý v Lum. 1876 a v Čes. bibl. rodinné 1882); Pokrok v XIX. stol. (Schroek v Paedag. III.); Synovec a strýc (J. Černý v Květech 1880); O Erckmannu-Chatrianovi (L. Frič v Čes. Jihu 1880); Muž s ulomeným uchem (v Mor. Orlici 1886); Vrah (J. Vrchlický v Ochot. Divadle 1885). -cký.