Déšť a slunce

Údaje o textu
Titulek:	Déšť a slunce
Autor:	Paul Arène
Zdroj:	Lumír, ročník XVIII. číslo 6. s. 66. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	20. 2. 1890
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ať si pláče stáří!
Jak cikánské děti,
jahod nach na tváři,
my budeme pěti
starou Marseille naši,
kde na nový most
slunce zář se snáší
v tom, co prší dost.

Jak proud líbá, hladí
cestou jasný píle
zdivo, které chladí,
i pilíře bílé;
to je most pro víly
k bájným končinám,
slunce, to tam kvílí,
déšť se směje tam!

Lijavec naň padá,
prška stále nová,
co zář svou naň skládá
slunce do růžova.
Na něm milující
stojí v rozpacích,
nevědí, co říci,
dát se v pláč neb smích.

V zimě bouře divé
ten most potrhaly;
do mé duše snivé
zář i déšť co psaly.
Teď mé srdce třeští
prahnouc ve slzách:
paprsky to v dešti
a déšť v paprskách!