Zahradník
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zahradník |
| Autor: | Rabíndranáth Thákur |
| Původní titulek: | The Gardener |
| Zdroj: | THÁKUR, Rabíndranáth. Zahradník. Kladno: Šnajdr, 1917 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | František Balej |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Index stran | |
 |
|
Přeloženo z vydání anglického z r. 1913, jež podle bengálského originálu pořídil básník sám. Vydání anglické jest věnováno W. B. Yeatsovi.
Předmluva básníkova k vydání anglickému.
Básně o lásce a životě, jichž překlady z jazyka bengálského jsou v této knize uveřejněny, byly většinou napsány mnohem dříve, než soubor básní náboženských, obsažených v knize nazvané Gitándžali. Překlady nejsou vždy doslovné — jeť tu znění původní někdy zkráceno a jindy přebásněno.
Obsah
editovat- Smiluj se, má královno
- Ach, básníku, večer se blíží
- Z rána vrhl jsem do moře svou síť
- Ach, proč postavili můj dům u cesty do města tržního?
- Není ve mně klidu
- Krotký pták byl v kleci, svobodný pták byl v lese
- O matko, mladý princ pojede mimo naše dveře
- Když lampa u mého lože dohořela
- Jdu-li večer sama na schůzku s milencem
- Zanech práce, nevěsto. Slyš, přišel host.
- Pojď, jak jsi; nemař času strojením.
- Chceš-li být pilna
- Ničeho jsem nežádal
- Šel jsem cestou, nevím proč
- Běžím, jako běží kabar pižmový
- Ruce se vinou k rukám
- Žlutý pták zpívá na jejich stromě
- Když dvě sestry jdou pro vodu
- Šla jsi stezkou po říčním břehu
- Den za dnem on přichází a odchází
- Proč se mu zlíbilo přijíti k mému prahu?
- Když šla mimo mne rychlými kroky
- Proč tu sedíš a zvoníš si svými náramky?
- Neskrývej, příteli, tajemství srdce svého!
- Pojď k nám, jinochu
- Čeho se mi dostane z ochotných rukou tvých, vezmu
- Důvěřuj lásce, i když přináší žal
- Tvé tázavé oči jsou smutny
- Povídej mi, můj milý
- Jsi oblak večerní, plynoucí po nebi mých snů.
- Mé srdce, pták houštin
- Rci mi, je-li to všecko pravda
- Miluji tě, drahý. Odpusť mi moji lásku.
- Neodcházej, můj milý, bez mého dovolení
- Abych tě příliš snadno nepoznal
- Má drahá, pozdvihni oči své.
- Chtěla bys, spanilá, dáti věnec z čerstvých květin na mou šíji?
- Jako loď spouští se na moře
- Celé jitro se pokouším uvíti věnec
- Nevěřící úsměv kmitne tvýma očima
- Toužím mluviti nejhlubšími slovy
- O šílenče nádherně opilý
- Nikdy nebudu asketou.
- Ctihodný pane, odpusťte této dvojici hříšníků
- Hostům, kteří odcházejí
- Opustila jsi mne a šla jsi svou cestou
- Kdyby sis přála, skončím svůj zpěv
- Vysvoboď mne z pout svých vděků
- Držím její ruce a tisknu ji ke své hrudi.
- Má milá, srdce mé touží den a noc po setkání s tebou
- Dopěj tedy píseň poslední
- Proč zhasla lampa?
- Proč mne zahanbuješ pohledem?
- Kam spěcháš se svým košíkem?
- Bylo poledne, když jsi odešel.
- Spolu s mnohými ženami
- Já utrhl, ó světe, tvůj květ!
- Jednoho jitra na zahradě přišla ke mně slepá dívka
- Ó ženo, tys nejen dílo rukou božích
- Prostřed ruchu a hluku života stojíš
- Buď pokojno, srdce mé
- Na soumračné stezce snu
- Poutníče, musíš odejíti?
- Ztrávil jsem den na prahnoucím horkém písku cesty
- Jest to opět tvé volání?
- Potulný šílenec hledal zlatotvorného kamene
- Nechť si večer přichází pomalými kroky
- Nikdo nežije věčně
- Lovím zlatého jelena
- Vzpomínám, jak jsem jednoho dne v mládí svém spouštěl ve struze papírový člun
- Den ještě neminul
- Dny těžké práce zbudoval jsem chrám
- Nekonečné bohatství není tvým
- Ve světa přijímací síni
- Člověk, jenž chtěl býti asketou
- Před chrámem konal se trh
- Dělník a jeho žena z končiny západní
- Bylo to v máji
- Často se ptávám, kde jsou hranice vzájemného poznání
- Pohledem očí svých
- Proč mi šeptáš tak tichounce do ucha
- Budeme dnes večer hráti hru smrti
- Bydlila na stráni na kraji kukuřičného pole
- Přes zelená a žlutá pole rýžová
- Kdo jsi, čtenáři?