Zahradník/66
| Zahradník Rabíndranáth Thákur | ||
| 65 | 66 | 67 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zahradník 66 |
| Autor: | Rabíndranáth Thákur |
| Zdroj: | http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | František Balej |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Index stran | |
Potulný šílenec hledal zlatotvorného kamene; vlasy měl zcuchané, vyrudlé a zaprášené; tělo vyhublé v stín, rty pevně sevřeny jako zamčené dveře jeho srdce, oči planoucí jako lampa světlušky, hledající druha.
Před ním hučel nekonečný oceán.
Zvavé vlny neustále vyprávěly o skrytých pokladech, vysmívajíce se nevědomosti, jež neznala smyslu jejich hovoru.
Neměl již asi naděje, přece však si nechtěl odpočinouti, neboť hledání stalo se mu životem, —
tak jako oceán neustále zdvíhá své paže k nebesům po nedosažitelném —
tak jako hvězdy jdou v kruzích, a stále hledají cíle, jehož nelze dostihnouti —
právě tak šílenec se zaprášenými vyrudlými kadeřemi ustavičně bloudil, hledaje kamene zlatotvorného.
Jednoho dne přišel venkovský hoch a tázal se: „Řekni mi, jak jsi dostal ten zlatý řetěz kolem krku?“
Šílenec užas! řetěz, který kdysi byl železný, byl opravdu zlatý; nebyl to sen, nevěděl však, kdy se proměnil.
Divoce bil se do čela kde, ó kde jej potkalo štěstí, aniž o tom věděl?
Byl si navykl zdvíhati oblázky a dotýkati se řetězu a zahazovati je, aniž se podíval, nastala-li proměna; tak šílenec nalezl a ztratil zlatotvorný kámen.
Slunce se nížilo k západu, obloha byla zlatá.
Šílenec se vracel po svých stopách znovu hledati ztraceného pokladu se silou vyhaslou, tělem sehnutým a srdcem v prachu jako strom, jenž byl vyvrácen.