Zahradník/67
| Zahradník Rabíndranáth Thákur | ||
| 66 | 67 | 68 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zahradník 67 |
| Autor: | Rabíndranáth Thákur |
| Zdroj: | http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | František Balej |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Index stran | |
Nechť si večer přichází pomalými kroky a všem zpěvům dal znamení, aby utichly:
nechť si druhové tvoji odešli do svých hnizd a tys unaveno;
nechť bázeň se rodí v temnotě a tvář nebe je zahalena;
ty, ptáče, ó mé ptáče, poslechni mne, neskládej křídel svých.
To není šero listí lesního, to je moře dmoucí se jako temný had.
To není tanec kvetoucího jasmínu, to je stříkající pěna.
Ach, kde je slunný, zelený břeh, kde je tvé hnízdo?
Ptáče, ó mé ptáče, poslechni mne, neskládej křídel svých.
Osamělá noc leží na tvé cestě, jitro spí za stinnými horami.
Hvězdy zadržují dech, čítajíce hodiny, mdlá luna pluje hlubokou nocí.
Ptáče, ó mé ptáče, poslechni mne, neskládej křídel svých.
Není pro tebe naděje, není strachu.
Není slova, není šepotu, není výkřiku.
Není domova, není klidného lůžka.
Jest jen dvé tvých křídel a bezcestná nebesa.
Ptáče, ó mé ptáče, poslechni mne, neskládej křídel svých.