Zahradník/77
Zahradník Rabíndranáth Thákur | ||
76 | 77 | 78 |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Zahradník 77 |
Autor: | Rabíndranáth Thákur |
Zdroj: | http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51 |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Balej |
Licence překlad: | PD old 70 |
Index stran |
Dělník a jeho žena z končiny západní pilně kopají, aby nadělali cihel na pec.
Jejich dceruška chodí k přístavišti na řece; tam do nekonečna myje a drhne hrnce a talíře.
Její bratříček s oholenou hlavou a hnědými, nahými, zablácenými údy následuje ji a na vysokém břehu čekává trpělivě na její rozkaz.
Ona se vracívá domů s plným džbánem na hlavě, skvějícím se kovovým hrncem v levici, dítě držíc pravicí, malinká služebnice své matky, vážná tíží domácích starostí.
Jednoho dne viděl jsem toho nahého chlapce seděti s nožkama roztaženýma.
Jeho sestra seděla ve vodě a drhla džbánek hrstí hlíny, otáčejíc jej kol do kola.
Na blízku stál beránek s měkkou srstí a pásl se na břehu.
Priblížil se k místu, kde seděl hoch, a najednou hlasitě zabečel, a hoch se ulekl a vykřikl.
Jeho sestra přestala cíditi hrnec a vyběhla na břeh.
Vzala svého bratra do jedné ruky a beránka do druhé a, rozdělujíc své něžnosti mezi ně, spínala poutem lásky potomstvo zvířete i člověka.