Zahradník/2
| Zahradník Rabíndranáth Thákur | ||
| 1 | 2 | 3 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zahradník 2 |
| Autor: | Rabíndranáth Thákur |
| Zdroj: | http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | František Balej |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Index stran | |
„Ach, básníku, večer se blíží, tvůj vlas šediví.
Slyšíš-li ve svém osamělém snění poselství onoho světa?“
„Jest večer,“ řekl básník, „a naslouchám, protože ze vsi by mohl někdo přijíti, třeba že je pozdě.
Dávám pozor, nesetkají-li se mladá bloudící srdce, a neprosí-li dva páry dychtivých očí o hudbu, aby přerušila jejich mlčení a mluvila za ně.
Kdo jim bude spřádati vášnivé jejich písně, budu-li já seděti na břehu života a přemítati o smrti a onom světě?
Časná hvězda večerní mizí.
Zář pohřebního ohně zvolna hasne u tiché řeky.
Šakalové vyjí sborem ze dvora opuštěného domu ve světle mdlé luny.
Přijde-li sem poutník, opustivší domov, aby pozoroval noc a s hlavou sklopenou naslouchal ševelu tmy, kdo mu bude šeptati do ucha tajemství života, budu-li se já, zavra dveře své, chtíti vymaniti z pout smrtelných?
Ať si můj vlas šediví.
Jsem ustavičně tak mlád nebo tak stár jako nejmladší a nejstarší z této vesnice.
Někteří mají úsměvy, milé a prosté, a jiní zchytralé mžikání v očích svých.
Někteří mají slzy, jež tryskají za světla denního, a jiní slzy, jež se ukrývají v šeru.
Ti všichni mne potřebují a já nemám času dumati o životě posmrtném.
Jsem stejného věku s každým, co na tom, můj vlas-li šediví?“