Zahradník/82
Zahradník Rabíndranáth Thákur | ||
81 | 82 | 83 |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Zahradník 82 |
Autor: | Rabíndranáth Thákur |
Zdroj: | http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51 |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Balej |
Licence překlad: | PD old 70 |
Index stran |
Budeme dnes večer hráti hru smrti, má nevěsta a já.
Noc je černá, mračna na obloze jsou rozmarná a vlny zuří po moři.
Opustili jsme lože snů, otevřeli jsme dveře a vycházíme, má nevěsta a já.
Sedíme na houpačce a vichřice se o nás ze zadu opírá.
Má nevěsta se zachvívá strachem a rozkoší, třese se a tulí ke hrudi mé.
Dlouho jsem ji laskavě ošetřoval.
Připravoval jsem pro ni lože z květin, zavíral dveře, abych chránil její oči před prudkým světlem.
Líbával jsem ji něžně na rty a šeptával jí tiše do ucha až zpola omdlévala únavou.
Tonula v nekonečné mlze rozplývavé něhy.
Neodpovídala na můj dotek, mé písně nedovedly ji vyburcovati.
Dnes večer přišel k nám z pouště hlas bouře.
Má nevěsta se zachvěla a vztyčila, uchopila ruku mou a vyšla.
Vlas ji poletuje ve větru, závoj jí vlaje, její věnec šustí jí na prsou.
Náraz smrti ji vrhl do života.
Jsme si oko v oku, srdce v srdci, má nevěsta a já.