Zahradník/83
| Zahradník Rabíndranáth Thákur | ||
| 82 | 83 | 84 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zahradník 83 |
| Autor: | Rabíndranáth Thákur |
| Zdroj: | http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | František Balej |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Index stran | |
Bydlila na stráni na kraji kukuřičného pole, nedaleko pramene, jenž plyne smavými vlnkami ve slavnostních stínech starých stromů. Ženy sem přicházely plniti své džbány a pocestní tu usedali, aby odpočinuli a pohovořili. Pracovala a snila denně při písni bublajícího potůčku.
Jednoho večera sestoupil cizinec s oblačného vrcholu horského; jeho kadeře byly spleteny jako ospalí hadové. S podivem jsme se tázali: „Kdo jsi?“ Neodpověděl, nýbrž usedl u žvavého potůčku a mlčky hleděl na chatu, v níž bydlila. Naše srdce chvěla se strachem, a když byla noc, vrátili jsme se domů.
Příštího jitra, když ženy přišly pro vodu ke zdroji u stromů deodarových, nalezly dveře v její chyši otevřené, ale její hlas zmizel, a kde byla její usmívavá tvář? Prázdný džbán ležel na podlaze a její lampa v koutě byla vyhořelá. Nikdo nevěděl, kam uprchla, než bylo jitro a cizinec byl ten tam.
V měsíci máji přibývalo slunci síly a sníh tál, a my jsme seděli u zdroje a plakali. Tázali jsme se v duchu: „Zda je v zemi, kam odešla, zdroj, z něhož by plnila svoji nádobu v těchto horkých, žíznivých dnech?“ A druh druha jsme se ptali s bázní: „Zda je nějaká země za těmito horami, kde žijeme?“
Byla letní noc; vánek vál od jihu; a já seděl v její opuštěné světnici, kde lampa stála dosud nerozžatá. Tu náhle hory zmizely před mýma očima, jako když se záclony rozhrnou. „Ach, to přichází ona. Jak se máš, mé dítě? Jsi šťastna? Ale kde možno se ti ukrýti pod tím širým nebem? A běda! Není tu našeho pramene, aby utišil tvou žízeň.“
„Je zde totéž nebe,“ pravila, „jen zbavené omezujících hor, to je tentýž potůček, vzrostlý v řeku, tatáž země, rozšířená v rovinu.“ „Všecko je zde,“ vzdychl jsem, „jenom ne my.“ Usmála se smutně a pravila: „Jste v srdci mém.“ Procitl jsem a slyšel nocí bublání potůčku a šum deodarů.