Zahradník/8
| Zahradník Rabíndranáth Thákur | ||
| 7 | 8 | 9 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zahradník 8 |
| Autor: | Rabíndranáth Thákur |
| Zdroj: | http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | František Balej |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Index stran | |
Když lampa u mého lože dohořela, procitla jsem s ranními ptáky.
Usedla jsem u otevřeného okna s čerstvým věncem na rozpuštěných vlasech.
Po cestě v růžové jitřní mlze šel mladý poutník.
Perlový náhrdelník byl na jeho šíji a sluneční paprsky padaly na jeho témě. Stanul před mými dveřmi a tázal se mne dychtivě: „Kde ji naleznu?“
Studem jsem nemohla ani říci: „Ona — to jsem já, mladý poutníče, to jsem já.“
Bylo šero a lampa nebyla rozsvícena.
Lhostejně česala jsem si vlasy.
Mladý poutník přijel na svém voze v záři zapadajícího slunce.
Jeho koně měli pěnu u úst a prach byl na jeho šatě.
Sestoupil u mých dveří a ptal se unaveným hlasem: „Kde ji naleznu?“
Studem nemohla jsem ani říci: „Ona — to jsem já, zemdlený poutníče, to jsem já.“
Jest dubnová noc. Lampa hoří v mé komnatě.
Jižní vánek tiše povívá. Hlučný papoušek spí ve své kleci.
Můj živůtek má barvu pavího hrdla a můj plášt je zelený jako mladá tráva.
Sedím na zemi u okna a hledím do opuštěné ulice.
Neustále si šeptám do temné noci: „To jsem já, zoufalý poutníče, to jsem já.“