Zahradník/14
| Zahradník Rabíndranáth Thákur | ||
| 13 | 14 | 15 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zahradník 14 |
| Autor: | Rabíndranáth Thákur |
| Zdroj: | http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | František Balej |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Index stran | |
Šel jsem cestou, nevím proč, když poledne minulo, a sněti bambusové šelestily ve větru.
Skloněné stíny rozpjatými svými pažemi přimykaly se k nohám spěchajícího světla.
Koelové byli unaveni svými písněmi.
Šel jsem cestou, nevím proč.
Chata u vody je zastíněna převislým stromem.
Nějaká žena měla na pilno a kruhy na jejích nohou zněly odkudsi z kouta hudbou.
Stanul jsem před chatou, nevím proč.
Úzká, klikatá cesta vede přes mnohé pole hořčičné a mnohý les mangový.
Vede podle vesnického chrámu a tržiště a říčního přístavu.
Stanul jsem u té chaty, nevím proč.
Byl to před lety den větrného března, kdy šepot jara byl mdlý a květy mangové padaly do prachu.
Zčeřená voda poskakovala a olizovala kovovou nádobu, jež stála na stupni přístavním.
Myslím na ten den větrného března, nevím proč.
Stíny se prohlubují a skot se vrací do svých chlévů.
Světlo na osamělých luzích je šedé a vesničané čekají na břehu na přívozníka.
Pomalu se vracím po stopách svých, aniž vím proč.