Autor:Eliška Krásnohorská

Eliška Krásnohorská (1847–1926) byla česká spisovatelka, básnířka, libretistka a překladatelka. ⇒ více…

DíloEditovat

PrózaEditovat

PoezieEditovat

Básnické sbírkyEditovat

Jednotlivé básněEditovat

PřekladyEditovat

Libreta operEditovat

  • Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola – opery Bedřicha Smetany
  • Blaník – opera Zdeňka Fibicha
  • Břetislav, Karel Škréta, Dítě Tábora – opery Karla Bendla

Ottův slovník naučnýEditovat

Přispívala do Ottova slovníku naučného pod značkou Ksá. Je autorkou nebo spoluautorkou hesel:

JinéEditovat

Díla o autorceEditovat

Nar. 18. listopadu 1847 v Praze, rediguje Ženské listy. Jest nejlepší česká basnířka. Bohaté nadání jeví se také mnohostrannou tvořivostí a to jak na poli básnickém tak na poli povídky, historie literární, spisů pro mládež a dramatu. Vydala r. 1870 sbírku Z máje žití (1885 po třetí), 1878 Ze Šumavy, 1880 K slov. jihu, 1883 Vlaštovičky, 1885 Vlny v proudu, 1887 Šumavského Robinsona a Letorosty, 1889 Bajky velkých. Přeložila vzorně Mickiewiczova Pana Tadeáše, Byronova Childa Harolda, Puškina a j. Jest nadšenou pěvkyní činorodého idealismu.

  • Arne Novák napsal o Krásnohorské publicistické tvorbě ve svých Přehledných dějinách literatury české (1936–1939) na str. 674:

    Všude se obmezovala na české písemnictví, nepřihlížejíc valně k směrům světové kultury a hledajíc v písemnictví veškerém osobitost národní; vedle literárního světoobčanství potírala stejně rozhodně heslo „umění pro umění“, proti němuž stavěla heslo „umění ve službách života“. Správné a promyšlené názory estetické neprovázela sourodě povznesená prakse kritická, nýbrž pruderie spojená s úzkoprsostí vkusu a s utsrnulým konservatismem kalily namnoze soudy, pronášené s říznou otevřeností.