Havran a jiné básně/Israfel

Havran a jiné básně Edgar Allan Poe
Svatební Ballada	Israfel	F…

Údaje o textu
Titulek:	Israfel
Autor:	Edgar Allan Poe
Původní titulek:	Israfel
Zdroj:	POE, Edgar Allan. Havran a jiné básně. Praha: Bursík a Kohout, 1891. s. 58–59.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Dlí na Nebi duch archanděl
„jest lyrou srdce jeho svaz,“
tak s divou slastí žádný nezapěl
jak anděl Israfel,
že vířivé hvězdy — mythus jak děl —
ustaly v hymnách svých, pokud jim zněl
kouzelný jeho hlas.

Luna se zachvěla
v nejvyšším vzletu,
v lásky své vznětu
něhou se zarděla
a její, by slouchal, rudý žeh
s prudkými Plejadami v spěch
(je sedm všech),
zastavil v Nebi běh.

I pravili (hvězd těch sbor
i každý, kdo naslouchal),
že Israfelův žár
je oné lyry dar,
s kterou on sedí a zpívá dál,
ten divý, živý čár
z těch zvláštních strun že vál.

Však chodil oblohou ten duch,
kde hlubé dumy jsou povinností,
kde Láska je celý bůh,
kde Hurisek oči
tu všecku krásu hostí,
za níž se k hvězdám zor točí.

Máš pravdu, anděle,
že zpěv ti na posměch
bez vášně znící, nesměle.
Měj laur vždy na čele!
Ty nejlepší, že nejmoudřejší z bardů všech,
žij dlouho, vesele!

Nebeské nadšení
s žhoucími rhythmy, jež tvá budí pěst,
tvůj ples i láska, hoře, šílení
s tou žhoucí lyrou v shodě jest.
Můž’ právem ztichnout zástup hvězd.

Tvým Nebe; naším tady však
je radostí a stálých trudů svět,
co zveme květ — je pouze květ…
Stín tvého úplného štěstí v zrak
nám plným sluncem hned.

Kéž tam bych dlel,
kde Israfel,
však na mém místě on zas;
s tak divou rozkoší by nezapěl
smrtelnou píseň as,
však nad tento zpěv by divočejší zněl
mé lyry v oblohu hlas.