Snů zlaté brány již se otvírají,
kde síla s krásou nejednou
svůj obraz jako hvězdu zažíhají
nad moře tůní průhlednou.
Ó noci, s hvězdami dolů hleď —
tmy rosu dštěte nejsvětější,
nestálý měsíc nesmál se jak teď
na párek nejvěrnější.
Ať nezří oči vlastní rozkoš již,
spěš, sladká chvíle a se obnoviž
jim často v pouti zdejší!
O víly, duchové, andělé sem!
Zlo, hvězdy svaté, zmařte, každou tíž!
Se zorou brzy nad spáčem
dřív nežli pozděj vzplaňte výš!
Ó plese! Ó bázni! Ó snění!
Co stává se, slunce když není —
Ó pojďte již!
PD old 70