Spěcháte k hrobu; co tam chcete, v boji
myšlénky stálé, těžké plány ztmělé
líného mozku v toho světa kroji?
Ó bouřné srdce, které chvíš se v těle
mít, bledé čekání co v krásu strojí —
ty duchu všetečný, jenž znát chceš cele,
zkad přicházíš a kam se můžeš hnát,
jenž poznat ždáš, co nelze posud znát,
kam řítíte se? Vaše kroky smělé
že deptají tak luznou stezku žití
i proti štěstí, proti bolu v chvat
se chtíce v sluji šedé Smrti skrýti?
Ó srdce, duchu, dumy! Hrobu chlad,
co doufáte, že dole můž’ vám dát?