Jak mrtvého dávno přítele duch
jest dávno zašlý čas,
tón pro vždycky zaniklý v prázdný vzduch,
naděj, jež nezkvete zas’,
láska tak sladká, hynoucí v ráz
byl dávno zašlý čas.
Ó, v nocích mnohý byl krásný sen,
jejž dávno zhltil čas;
ať rozkoš či bol byl každičký den,
stín vržen napřed, jímž každý z nás
si přál, aby trval zas a zas —
tak byl ten zašlý čas.
Jsou výčitky, ba jest svědomí tíž
pro dávno zašlý čas,
jak děcka drahá mrtvola, již
si otec hlídá, obraz jejichž kras
až vzpomínkou mu bude zas a zas
na dávno zašlý čas!
PD old 70