Ze snů o tobě jsem vstal
ve prvním sladkém spánku v noci,
kdy vánky vanou tak tiše,
kdy hvězdy planou zářnou mocí.
Ze snů o tobě jsem vstal,
duch jakýs hnal mne hbitě —
kdo poví jak? — kde tvá chýše,
k tvé jizby oknu, dítě!
Padají v klín řeky tmavý
těkavé vánky tam v hrách,
champaku vůně kol taje
jak sladké myšlénky v snách’.
Slavíka nápěv, slyš, lkavý
na jeho srdci ztich,
jak musím umříti na tvém
ó drahá, v loktech tvých!
Mne z trávy pozvedni!
Mru, padám, hynu běda!
Déšť polibků tvých sleť
na rty mé i víčka bledá.
Tvář ledná — pohlédni!
Tluk srdce hřmí horečně,
ó, k svému aspoň tiskni je teď,
kde pukne konečně!
PD old 70