Ruské národní pohádky/Sedm Semenů (Šimonů)
| Ruské národní pohádky Alexandr Nikolajevič Afanasjev | ||
| Létací koráb | Sedm Semenů (Šimonů) | Nikita Koželuh |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sedm Semenů |
| Autor: | trad., zapsal A. N. Afanasjev |
| Krátký popis: | ruská pohádka |
| Původní titulek: | Семь Семионов |
| Zdroj: | Soubor:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu, s. 36—37 Moravská zemská knihovna v Brně |
| Vydáno: | Brno, 1883 |
| Licence: |  PD traditional |
| Překlad: | František Vymazal |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Sedm Simeonův |
| Index stran | |
Jeden sedlák měl sedm synů, sedm Semenů — jeden větší jonák než druhý, ale byli takoví lenoši, zahaleči — že bys jich na celém světě nenašel. Nedělali nic. Otec se s nimi mučil, mučil, i zavezl je k carovi; přiváží je a odevzdává do carské služby. Car mu poděkoval za takové jonáky a otázal se, co umějí dělati. Zeptejte se jich samých, vaše carské veličenstvo! Car zavolal napřed velkého Semena, otázal se: co umíš dělati? - Krásti, vaše carské veličenstvo. Dobře; takového člověka na čas potřebuju. Zavolal druhého: a co ty? — Já umím kovati všelijaké drahé věci. I takového člověka potřebuju. Zavolal třetího Semena, táže se: a co umíš dělati ty? — Já umím stříleti v letu ptáky, vaše carské veličenstvo. Dobře. Táže se čtvrtého: a co ty? — Když střelec postřelí ptáka, plavu po něm jako pes a přinesu ho. Dobře! praví car. A čemu ty rozumíš? otázal se pátého. — Ja se budu dívati s vysokého místa do všech království a povím, co se kde děje. Dobře, dobře! Otázal se šestého. Já umím dělati koráby; jenom ťuk, ťuk — a koráb je hotov. Dobře; a co umíš ty? otázal se sedmého. Já umím lidi léčiti. — Dobře.
Car je propustil. Jednou napadlo carovi zeptati se jednoho Semena: Podívej se, Semene, kde se co děje. Semen zalezl kamsi navrch, podíval se po stranách a řekl: Tuhle děje se toto, tam to. Později to srovnali s novinami — zrovna tak! Minulo opět mnoho času; caru napadlo pojati jednu carovnu: jak ji dostati? neví, nemá koho poslati. I vzpomněl si na sedm Semenův, svolal je, dal jim službu, aby mu přivedli carovnu; dal jim koliksi vojska. Semeni se sebrali, sami mistři — ťuk a ťuk a udělali koráb, sedli a letěli. Přiletují k tomu carstvu, kde byla nevěsta-carovna. Jeden pohleděl s vysoké žerdě, řekl, že je carovna nyní sama — ukrásti možná; druhý skoval jakési velmi drahé věci i šli je se zlodějem prodávati; jenom došli, zloděj už ukradl carovnu. Uťali kotvy a pluli. Carovna vidí, že ji vezou, proměnila se v bílou labuť i letěla s korábu. Střelec se nelekl, uchopil ručnici, střelil a trefil ji do levého křídla; místo psa vrhl se druhý Semen do vody, chytil labuť na moři a přinesl na koráb. Labuť proměnila se opět v carovnu, jenom levou ruku měla postřelenou. Mají svého lékaře, ihned vyléčil carovně ruku. Přijeli k svému carství zdrávi, šťastni, vystřelili z děla. Car uslyšel a zapomněl už na Semeny — myslí, co za koráb tam přišel? Jděte, praví, sběhněte, podívejte se tam. Kdosi sběhl či zajel; jakmile oznámili carovi o sedmi Semenech spolu s carskou nevěstou, zaradoval se pracím Semenů, přikázal je slavně uvítati, s dělovou střelbou, s bubnováním. Jenom carovna nevdala se za cara; byl už starý. Tázal se jí, koho chce. Carovna praví: toho, kdo mě ukradl. — A zloděj Semen byl hodný chlapík, zalíbil se carovně. Car nemluvě už ani slova kázal je oddati; potom šel na odpočinek, Semena ustanovil na svém místě a bratry jeho udělal všecky velikými bojary.
Zapsána v permské gub., šadrinském okruhu od říšského sedláka A. Zyrjanova.