Poesie sociální/Ze „Hřbitovního kvítí“
Poesie sociální | ||
Z veršů a epigramů Karla Havlíčka | Ze „Hřbitovního kvítí“ | Slaměný vínek |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Ze „Hřbitovního kvítí“ |
Autor: | Jan Neruda |
Zdroj: | Poesie sociální Online na Internet Archive |
Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 29–31. |
Licence: | PD old 70 |
Související: | Hřbitovní kvítí |
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek |
(V.)
editovatBleskosvodům společenských bouří,
mučeníkům našich osudů
v směšnou odplatu pak bratři zdarma
ustelou společnou pod hrudu.
Ó kéž byste místo toho lidu
v Šachtu stlali jeho chudobu,
nezaslouženou tu jeho bídu,
bolestnou tu hladu porobu.
(VI.)
editovatMnozí chválili, že zpívám o chudobě,
že mou píseň soucit pravý znamená —
lehko zpívá pouta, kdo sám u porobě,
koho chladně zeď snad střeží kamenná.
Znám ten věčný boj, jenž před svítáním začne,
který neukončí se snad za šera,
v kolébce jejž zbudí žití ráno lačné,
který v žití přešlém nemře z večera.
Boj ten denní o chléb s brannou skutečností,
lup kde vítězi píď změří dítěte,
doufání vždy nové v milost budoucnosti,
nadějí smrť náhlou v plném rozkvěte.
Z věnce, který z ideí si mladost svila,
každý den v hrob lístek umí pohřbíti,
dnové, lístky prchnou — hlína déšť ten vpila —
živil’s se, bys mohl jednou umříti.
(XXXV.)
editovatPláče hošík otrhaný
»Přec se jednou seberu,
tatínkovi, kde ho najdu,
notně holí vyperu.«
Kdož tvůj otec? — »Nač se ptáte —
Tatínek je velký pán;
odejel nám — dávno tomu,
když mi dával marcipán.«
A kam odjel? — »Ach, což já vím! —
Odejel mil na tisíc,
o maminku nedbá juž,
má prý mam těch ještě víc.«
(»Hřbitovní Kvítí« Od Jana Nerudy. V Praze. Nákl. Karla Belimanna 1858.)