Poesie francouzská nové doby/Spleen leta

Poesie francouzská nové doby
Píseň (Mendès)	Spleen leta	Serenady

Údaje o textu
Titulek:	Spleen leta
Autor:	Catulle Mendès
Původní titulek:	Spleen d’été
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 221–222. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Nad mořem soumraku lpí mračno bouře plné
i nad tmou sosen; stín, ach, vždy se vrací dlouhý.
Já lásku proklínám i naděje i touhy,
jak zatracený jsem, jenž svému peklu klne.

Neb k živoření jen jsem zrozen a ne k žití.
Já měl bych živořit jak chudičký mech žije,
a sluncem opilý měl žít bych jako zmije
kdes v jihu na skále, kam stále slunce svítí.

Jsa soudruh rostlinám a soused zvěři tiché,
bez bázně hladový a bez výčitky sytý
já smrt bych nepoznal! — Teď otrávený city
vím, co je kletý čas, co každé přání liché.

Teď večer hrozí mně, je chmurný v slavném snění,
dí: Zas je starší čas o slunce, které zhaslo!
Ký div, že nechutí se moje srdce třáslo
po štěstí touženém, jež rovněž věčným není.

Ó sosny, kterak noc váš chmurný smutek střeže!
Slyš, kterak cikáda v té pláni křičí pusté,
hlas její podoben jest ostré píle husté,
když z stromu kletého na rakve prkna řeže.