Poesie francouzská nové doby/Po lázni

Poesie francouzská nové doby
Serenady	Po lázni	Intimní odeletta

Údaje o textu
Titulek:	Po lázni
Autor:	Catulle Mendès
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 223–226. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Jak plášť, který smalt žíhá,
tak oceán se zdvihá,
pod azurem, jenž vzplál,
      se vlní v dál.

Tvé tělo z vod se chýlí;
prs, ramena, bok bílý
se zvedá čarupln
      ze spících vln.

Však vlna malachitu
ta neopouští v třpytu
tvých mladých ňader sníh
      leč v krůpějích.

A proud, v kterém jsme dleli,
teď stříbrem pěn svých bělí
i zlatý písku prach
      ti na patách.

Ó rci, proud jenž se pění,
že hluboký tak není,
jak láska tvá, ni den
      tak vyzlacen.

Kde mhy se v dálce rojí,
viz prchat plachty dvojí,
týchž větrů divý let
      je žene vpřed.

A rci, jim rovny plaše
též prchnou duše naše,
jež stejný osud spjal
      v nesměrnost dál.

Proud stoupá výš a chladí
a jako s něhou hladí
tvých drahých nožek lem
      svým přívalem.

Zde zůstaň, mdlé tvé oudy
kam položily proudy,
jichž vír se přes opál
      tvých ňader hnal.

Můj ret, jenž dotýká se
tvé ruky vlhké, zdá se
nad moře teplejší,
      tě skonejší.

Ó vzpomeň na tu chvíli,
jež plna štěstí kvílí,
kdy lkala’s v roznětí
      v mém objetí.

Hle, proud zelený dlouží
své vlnění a touží,
po sladkých večerech
      a lásky snech,

Když blíže tvému uchu
můj hlas jsa roven ruchu,
jejž dýchat uslyšíš,
      když proud jde výš.

Hle vlna v divém pláči
štká, tryskne, pěnou smáčí
jak fena šílená
      tvá kolena.

Ty chvíš se porosena
a cudný tvůj ret sténá,
„vzduch ostrý je, ó slyš,
      pojď ke mně blíž.“

Já směju se. Ty dítě
víš, tvojich oči sítě,
kterak jsou vnadnými,
      jak hrozí mi.

Leč jedním skokem smělý
proud stříkne na břeh stmělý,
až zničí jeho vztek
      náš polibek.

Ach, drahá ukrutnice,
ty směješ se? Má lvice,
pojď, lesy tmavu jsou
      a k lásce zvou.