Poesie francouzská nové doby/Paní Markýzka
| Poesie francouzská nové doby | ||
| Ballada na měsíc | Paní Markýzka | Pepě |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Paní Markýzka |
| Autor: | Alfred de Musset |
| Původní titulek: | Madame la marquise |
| Zdroj: | Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 248–250. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Víte, že mnou jest zbožňována
Španělka s okem diblíka,
a na mém srdci zkolebána
spí, až den šerem proniká.
Ó jak labutě hrdlem sněžným
mne objímá svým ramenem,
a zpitá roztoužením něžným
v snu opijí se lhostejném!
Ó bděte nad ní, cherubíni!
nad hnízdo naše ptáci blíž!
ať vašich křídel odlesk stíní
a vyzlatí snů jejích číš!
Vše nutí nás, vše zapomníti,
vše zapomnít, ne lásku jen;
dí rozkoš: Zapomeňte žití!
záclona: Zapomeňte den!
Nech dech svůj v moje ústa vláti,
ať duše tvá můž v mojí vzplát!
tak zůstaňme v mém loži spáti
v den, kdy nám budou rakev stlát.
Tak zůstaňme, snad vlasatice,
jež v moudrých budí děs a žas,
svět odnese, však moje lvice
ve koutku našem nechá nás!
Ó pojď v mou duši bolem zpilou,
v níž taký trud a taký spor,
pojď myšlenku svou vlíti bílou,
jak zdroj se vrhá v ručej hor!
Neb víš, abych moh’ žíti pouze,
co slzí zápas ten mne stál,
jak často nuda v palné touze
a bol mé srdce rval a dral!
Pojď milá, dej mi políbení
tak, dlouhé a teď druhé zas,
chci sdělit ti své utrpení
a při tom hladit chci tvůj vlas.
Ó viz, jak dobrý jsem, já všecko
ti odpouštím, i v sladkých snech
mně naslouchajíc jako děcko,
že včera zdřímla’s na mých rtech.
Neb v rozkaz krále sotva v městě,
tmou zakmitne se záře hvězd,
jest paní Markýzka na cestě,
by slavila v náš zámek vjezd.
Ať na mém srdci zkolebána
spí, až den šerem proniká —
svět ví, že mnou jest zbožňována
Španělka s okem diblíka.