Poesie francouzská nové doby/Julii

Poesie francouzská nové doby
Pepě	Julii	Píseň (Musset)

Údaje o textu
Titulek:	Julii
Autor:	Alfred de Musset
Původní titulek:	À Julie
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 251–253. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Vy ptáte se, proč po ulici
jen chodím, lenoch zívající,
ve slunci doutník kouřívám,
nač mladosti mé marné snění,
čím to, tři léta zahálení,
že bez spánku své noci mám?

Ó Julie, své dej mi rety,
v bláznivých nocích jejich květy
už zvadly jak tvůj obličej;
ó prodchni je svým vonným dechem,
sem, Afrikánko, své rty spěchem,
rty čisté jako krev mi dej!

Můj nakladatel vždy se vzteká,
že jeho stroj jen na mne čeká
a já že nepíšu juž nic;
z ctných lidí, jež klub obdivuje,
mi každý napřed prorokuje,
že nevrátím se tam juž víc.

Máš, Julie, španělského vína,
ať rozproudí se mysl líná,
hleď, dost nám bude zbývati:
tvé rty vrou ohněm, moje žití,
pojď, hloupost sobě vymysliti,
jež duši s tělem zatratí.

Že blázním zase, lidé praví,
že žaludek můj příliš tráví,
a že jsem hubený až děs;
bych za to stál, věř mému jménu,
že s rakem v srdci na Helenu
by poslali mne ještě dnes.

Nuž, Julie má, stišme touhy,
než rozpadnu se v popel pouhý
Herkul na skále strmící!
ty, kterou duše moje zmírá,
svůj rozhrň šat, tys Dejaníra,
ať vstoupím na svou hranici!