Poesie francouzská nové doby/Cikáda
| Poesie francouzská nové doby | ||
| Vzdáleným | Cikáda | Býci |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Cikáda |
| Autor: | Victor de Laprade |
| Původní titulek: | La Cigale |
| Zdroj: | Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 186–188. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Vzduch parný. Křídel ruch stich v klasech, po nivě,
po zvuku ani stopy,
i chladná ještěrka se krčí bázlivě
na poli mezi snopy.
List mlčí na stromech ni ptáče neletí,
keř pohnouti se váhá,
zem jistě viděla jak v leta objetí
jí vyschla řeč i vláha.
Kde z pláně palčivé jsou lidé, já se ptám,
jest život v této době?
Ó ano, příroda, ta bdí! já naslouchám,
cikádo zvučná, tobě!
Tvůj křik zní v záhonech, jenž vedrem pukají,
i s větví uschlé lípy,
zní v parných paprscích, jenž s nebe splývají
tak ostré jako šípy.
To tys, jat rozkoší, o níž děl sladký kmet,
žes rovna bohům v slávě!
Však ucho i srdce teď zavírá ti svět
v dnech našich pohrdavě.
Tvůj poslouchali zpěv rekové v dávný čas,
jak dorské hymně vždycky.
Rci, co se změnilo, zda člověk či tvůj hlas
ó pěvče homerický?
Ne, ty se neměníš, přírodo, v zvucích svých,
tvá hudba touž má duši,
leč chcem-li najít klíč tvých tonů mohutných,
dřív milovat tě sluší.
Já básník, já to vím, že podlým není nic
ze sterých tvarů býti;
hlas každý duše jest! mé srdce sbírajíc
je všecky s nimi cítí.
Má sestro, cikádo, pojď ke mně zpívat sem,
a nikdo ve rouhání
svou ruku nevztáhne po tobě, kde já jsem,
neb tebe Musa chrání.
Já zvu se nečistým, když v stínu kráčeje
hmyz drtím pod nohami,
neb v sboru vesmíru vše, co jen zapěje,
má býti ctěno námi.
Neb země zaúpí i bůh se poleká,
když jeden hlas oněmí
ve hymně vesmíru, v které zpěv člověka
jest prvním mezi všemi!