Patery knihy plodů básnických/Z »Růže stolisté«

Patery knihy plodů básnických
Zmizelá radost	Z »Růže stolisté«	Kurcius

Údaje o textu
Titulek:	Z »Růže stolisté«
Podtitulek:	(1840)
Autor:	František Ladislav Čelakovský
Zdroj:	Google Books (jen z USA) Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 40-41.
Licence:	PD old 70
Související:	Růže stolistá

1.

Ať si jak chce bouře zmítá
člunek mého života,
ať ho stíhá bouře lítá,
živlů vztek a mrákota!

Směle Bohem uloženou
podnikaje výpravu,
spěchám duší nezhroženou
k blaženému přístavu.

Zjasňujíce černé noci,
ve tříhvezdí tajné moci
nade mnou se vznášejí:
víra, láska s nadějí.

2.

S námi štěstí ať zahrálo
na pány neb posluhy,
k činům přec každému přálo
dosti volné okruhy.

Nepaměti do propasti
klesne pustý darmochleb:
blah, kdo pěstoval své vlasti
jednu růži, jeden stěp!

Komu však los méně skvoucí
padl, aspoň pro budoucí
poutníky a poutnice
urovnávej silnice.

3.

Již ve vísce mezi bory
svatvečer se odzvonil,
a přes obrůžené hory
letní den se překlonil.

Jak zlatý štít bohatýra
luna plá ve blankytu:
Vlij, ó duše všehomíra,
lad i mého do citu!

Ztiš ty vlny v pláni hladkou,
dej, by přítomnosť tvou sladkou
srdce moje poznalo,
v souzvuku tvém plesalo!

4.

Jmenem tvým by věky dlouhé
hřměly i rod všeliký,
neleží v tve snaze pouhé,
dar to božstva veliký!

Aniž to, by hlučnou troubou
zněla pověst o tobě,
že jsi kmene svého chloubou,
skutky tvé mu k ozdobě.

V tom však vlastní vůle dílu
každému dal tvorce sílu,
býti ke cti rodině,
ke blahu své dědině.

5.

Potem, krví svatá země!
Matko mužů velikých!
Div hle! ještě žije plémě
tvé po bouřích tolikých!

Měst tvých účel býval slávy
domknouti se výšiny;
a co ves — to bystré hlavy,
a co hrad — to hrdiny.

Nuž, té pozasuté sopky
svou pochodní tajné kobky
nam, Palacký! osvěcuj,
dávní lásku rozněcuj!