Poesie sociální/Parní guillotina

Poesie sociální
Vitaj nám, svoboda …	Parní guillotina	Dělnice

Údaje o textu
Titulek:	Parní guillotina
Autor:	Giuseppe Giusti
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 233–234.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Vynašli si druhdy v Číně
stroj, který jest hnaný parou,
by pomáhal guillotině;
v hodinách těch jednou čarou
sto tisíc hlav srazí na zem
jedním rázem.

Stroj udělal rámus; v pýše
věstili kněžouři davem,
že zem celá tiše, tiše,
brzy dobrým zkvete mravem;
Evropy kraj ztrnul celý
zkoprnělý.

Císař člověk ctný je věru,
trochu tvrdý, trochu skoupý,
o poddané v každém směru
starostliv, ač trochu hloupý,
talentům rád napomáhá,
kam říš sahá.

V jednom kraji lid byl vzdorný
nerad platil dávky daně,
dobrotivý císař vzorný
ráčil tam hned odhodlaně,
by tu zkusil svoje štěstí
ten stroj vésti.

Stroj se osvědčil a zlato
hrnulo se tomu katu,
ba i patent dostal za to,
ba byl poslán v čilém chvatu
do Pekingu tímto činem
mandarinem.

Křičí pater: Sláva! Spěchem
pokřtěte jej, kde je voda?
Tiber v dvanácterce s vzdechem
Canossovi dí: Je škoda,
v mé že nezrodil se zemi,
líto je mi!

(Poesie italská nové doby. Nákladem. J. R. Vilímka.)