Poesie francouzská nové doby/Na terase zámku R…

Poesie francouzská nové doby
Na břehu Marny	Na terase zámku R…	Hymna Venuši

Údaje o textu
Titulek:	Na terase zámku R…
Autor:	François Coppée
Původní titulek:	Sur la terrasse
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 84–85. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Před čistou oblohou, která se tměla,
kde některé juž bledé hvězdy plály,
vše na terasu se šátky a šály
společnost celá usadit se chtěla.

Před námi valná, šedá, zimomřivá
se táhla pláň; noc v podjeseni byla,
tak tichá, klidná, průzračná a milá,
ni vánku dech, ni cvrčka píseň snivá.

Jen doutníky jak hody v šero temné
se míhaly, a ženám bylo chladno,
vše mlčelo, my cítili, jak snadno
řeč zrušila by kouzlo noci jemné.

Od skupiny žen stranou zraku mému
si mladá dívka sedla k mému boku,
a stesk andělů vyhnaných v svém oku,
v říš duchů zřela, k nebi ztemělému.

Své bledé, dětské ruce v slabém chvění
a skoro v mdlobě na kolena kladla,
a v její tváři, v očích něha vládla,
kterou k nám každé mluví utrpení.

Ba zachvěla se pod svým skotským plaidem
a přec hrál její tváří úsměv milý,
leč tak byl sláb a truchlivý v té chvíli,
že vráskou byl na jejím čele bledém.

Proč zástup divných snů se ve mně rojil
o jeseni, jenž větrem listí maří,
proč tento tah mne v její bledé tváři
víc, nežli třeba bylo, znepokojil?

Jest pouze slabá, dobře znám to dítě,
od leta v tomto zámku lip jí svědčí,
já plášť jí dávám v zimy nebezpečí,
ač nešikovnou rukou, rád a hbitě.

U stolu sedět vedle ní mne vábí,
že vzdoruje mé péči, s ní se vadím
a polo v žertu vzpomínám a radím,
kdy brát má lék, jejž jinak nebrala by.

Tak rychle nesmí nám jí osud vzíti!…
Leč před tím nebem, tichým, mlčenlivým,
s tím odleskem hvězd ve svých očích snivým
to dítě bylo slabé v naše žití.

Já bez soucitu nemoh’ předvídati
vše, na vrásku co úsměv rychle změní,
že slza žalu v oči ty se pění,
v nichž jeseně a noci čár zřím pláti.