Poesie francouzská nové doby/Hymna Venuši

Poesie francouzská nové doby
Na terase zámku R…	Hymna Venuši	Růže Saadiho

Údaje o textu
Titulek:	Hymna Venuši
Autor:	Casimir Delavigne
Původní titulek:	Hymne à Vénus
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 86–88. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Hominum, divumque voluptas
Alma Venus.

Lucretius.

Venuše! Rozkoši všech bohů a všech lidí,
      ty duše, kterou všecko dýše,
tvůj úsměv nebesa, a moře i zem řídí
      a celý vesmír tvá je říše!
Hle, vzácné zárodky všech tvorů, jež zrak vidí,
jenž roztroušeny spí na zemi, ve vlnách,
      na plodný hlas tvůj v jeden vzmach
se hrnou tvořiti ta, jež chceš zrodit, těla;
a světy zářivé se valí v běhu snivém
na vzájem poutány a jejich dráha smělá
      jde volně tvojím vlivem!

Ty zjevíš se a svět plá v kráse, v jasnosti!
Před tebou prchají v dál bouře s větrů davy,
      hned azur věnčí naše hlavy,
a čistý, božský den se vzduchem rozhostí.

A vlna s rozkoší břeh líbá v nadšení
a ptáci rozchvění pod střechou z lupení
něžnými souzvuky své luzné plesy slaví,
a z jícnu Thetidy zvěř bájná bez tvaru,
jsouc láskou zmítána přivádí do varu
      vln horkých povrch tmavý.
Motýli lehouncí se v květech vítají
a v sladkém snoubení své barvy splítají,
sup družku hledaje hřmí drahou mlhavou,
had s hadem v sykotu se splítá pod travou;
i tigrem hladovým tak žáry zmítají,
že děsný, v krvi zrak, a tlamu plnou pěny,
se řvaním, ve kterém vztek s láskou splývají,
na krásu divokou své hrozné patří ženy.

Vše cítí Venuše žár mocný potají,
vše rodí; údoly a řeky, hory, sluje,
květ růže voní, dub se zelená,
a perla roste v moři ztracená,
a palma v rozkvětu své sestry zúrodňuje.

A zatím vzteklý Faun ve zraku s plamenem
      bok chvějící se víly
      mohutným svírá ramenem.
      Ta rozkoší a strachem kvílí.

Na vše, co miluje, bohyně usmívá se
a ráda poslouchá, jak z měst ve svorném hlase,
z tmy lesů hlubokých, z dna moří, z vůně květů,
k ní milujících se ruch stoupá zmatený;
      ten souzvuk blahem plamenný
jest pro ni věčný hold všech bytostí a světů.