Poesie francouzská nové doby/Barcelona
| Poesie francouzská nové doby | ||
| Madrid | Barcelona | Benátky |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Barcelona |
| Autor: | Alfred de Musset |
| Původní titulek: | L’Andalouse |
| Zdroj: | Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 237–239. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Kdo v Barceloně na ulici
zřel paní, kterou miluji?
jest bledá jak noc při měsíci,
kdo zřel mou Andaluskou lvici
Marchesu z Amaegui?
Můj život pro ni souboj stálý,
já pro ni dělal chansony,
bych jejích brv zřel vlásek malý
na stráži stál, když větrem hrály
u jejich oken záclony.
Jen pouze mou jest v světě ona
mým její černé obočí,
mým nožky oval, ňadra vonná,
mým vlas, kterého dlouhá clona
nad králů plášť ji otočí.
Mým její hrdlo jest, když spící
se sklání v boudoiru svém,
šat kol boků jí létající,
mou ruka v bílé rukavici
i noha s černým střevíčkem!
Bůh ví! když její oko, zmije,
se kmitne sítí závoje,
dotknout se krajek její šije,
pro všecky svaté Kastilie
jdu s každým na smrt do boje!
Jak plá, když nočním ve obleku
mi s nahým prsem letí vstříc,
jak líbá mne a kousá v vzteku,
jak hýří kouzlem svojich vděků
neznámá slova žvatlajíc.
Jak zpívá bujně v jitru zlatém,
jak šíleným jest její vztek,
ve punčošky své hedbáv s chvatem
když vjíždí, praská jí pod šatem
i atlasový živůtek.
Pojď páže v zálohu se skrýti,
pojď v letní noci hvězdný šer,
chci k serenadě večer jíti,
až Alkadové budou klíti
od Tolosy až v Gibraltar.