Poesie francouzská nové doby/Benátky
Poesie francouzská nové doby | ||
Barcelona | Benátky | Na lov |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Benátky |
Autor: | Alfred de Musset |
Původní titulek: | Venise |
Zdroj: | Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 239–242. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
V Benátkách na pobřeží
bez hnutí lodě leží,
ni rybář na vlnách,
ni světlo v tmách.
Jen k obzoru, jenž celý
plá v jasu osamělý,
lev zvedá vítězný
spár železný.
A kol něho se kupí
koráby a šalupy,
jak volavek by sem
se sletnul sněm.
Spí. Vidíš sloupem páry
jak mlhou kříží tvary
se pestrých vlajek jich
ve kotoučích.
Blednoucí luna snivá
své bludné čelo skrývá,
v mrak, v kterém hvězdný svit
se chvěje skryt.
Tak spouští závoj tiše
v Saint Croix abatyše,
jej v řasách nechá vlát
přes tvář i šat.
Kol paláce se řadí
a vážná sloupořadí,
a bílých schodů svod
se noří z vod.
Ulice, mosty bílé
a sochy zasmušilé,
i záliv rozhoupán
kde větrů van.
Vše spí. Jen stráží šiky,
jichž dlouhé lesknou píky
se s arsenálu zdí,
ty pouze bdí.
Ó mnohá děva v skrytu
při luny matném svitu
na hocha čeká v tmách,
sluch na zvědách.
Jak mnohá teď se strojí;
ve karnevalu kroji,
tvář tají v masky lem
před zrcadlem.
Na loži plném vůně
Vanina láskou stůně,
miláčka líbá v líc
usínajíc.
A v gondolu se skryla
Narcissa rozpustilá,
a prodlužuje dnes
až v jitro ples.
Kdo z moudrých aneb snilků
zde nezabláznil chvilku,
kdo neměl ve Vlaších
své lásky jih?
Ať slyší z svého lože
bít starý orloj dože,
ať čítá jeho hlas
i dlouhý čas.
My čítat budem v letu
na vzdorném tvojím retu,
co polibků mně dáš
neb promrháš…
A půvaby tvých oudů
a sladké slzy v proudu,
jež slastí plamennou
nám z očí jdou.