Zvony a zvonky/Koleda

Zvony a zvonky Josef Václav Sládek
Svatý Václav	Koleda	Hádanka

Údaje o textu
Titulek:	Koleda
Podtitulek:	Adolfu a Václavu Nových.
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické, Díl II. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 204 – 207.
Licence:	PD old 70

My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a noviny vám nesem,
co udály se tam.

Je pravda každé slovo
a žádné slovo lež;
my zazpíváme rádi,
vy poslouchejte též:

Až z Betlema jsme přišli,
tam všecko plesá dnes,
jen jeden tam se mračí,
to král je Herodes.

Tam zrodilo se děcko,
jak neviděl ho svět,
to zrovna jako v zimě
by májový byl květ.

Žeť bylo, jako kvítek
se v poli rozvije:
byl pěstoun jeho Josef
a matka Marie.

A zrodilo se v chlévě,
když noci bylo půl,
a hřáli jsou je v jeslích
jen oslátko a vůl.

Však jak se narodilo,
hned o tom vyšla zvěst,
neb nad Betlemem svitla
ta nejkrásnější z hvězd.

A celý svět ji spatřil
a dary své tam nes',
a v paláci se mračil
jen ten král Herodes.

Jakž neměl by se mračit,
a jak pak by se smál,
když na tisíckrát větší
než on se zrodil král.

Ba, v jeslích král byl větší,
než na trůnu kdy žil,
a dary, které dostal,
hned chudým rozdělil.

A ovečku kdo přines',
jich pět si hnal i víc
a dukátek měl v kapse,
kdo dříve neměl nic.

Ba, od počátku země
tak šťasten nebyl svět. —
Jak Herodes to slyšel,
hned hněvem celý zbled'.

Tak rozlítil se velmi;
a krutý rozkaz dal,
by zavražděn v té chvíli
byl chudých lidí král.

Však anděl Boží ve snách
to Panně Marii řek'; —
té noci s Jezulátkem
se dali na útěk.

A na oslátko sedli
a měli velký spěch; —
tu potkali jsou teprv
nás koledníky z Čech.

Neb spatřili jsme také
tu nejkrásnější z hvězd
a do Betlema vyšli; —
však daleko tam jest.

Jak Ježíšek nás viděl,
hned řek': „Ty Čechy znám,
těm dát bych měl tak mnoho,
však nic už nemám sám.

Já zlato, myrrhu rozdal
už těm, kdo přišli v čas,
vy, Češi, jako vždycky,
jste přišli pozdě zas.

Leč přece, dítky, domů
chci aspoñ vzkaz vám dát:
že milým Jesulátku
jen ten, kdo vás má rád.

A těm, kdo jsou tak chudí
a duší nevinní,
co dobrého kdo dělá
že mně to učiní.“ —

A Panna Maria libě
se pousmála hned,
a jeli do Egypta,
a my šli do Čech zpět.

My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a povídáme jenom,
co Ježíšek řek' sám.

Ať po jablíčku dáte,
neb co kdo může dát, —
vám splatí Jesulátko
to v nebi tisíckrát.