Nové překlady Victora Huga/V tu chvíli, kdy se slunce skrývá…

Nové překlady Victora Huga
Na Guernsey	V tu chvíli, kdy se slunce skrývá…	Dnem bloudím propastí…

Údaje o textu
Titulek:	V tu chvíli, kdy se slunce skrývá…
Autor:	Victor Hugo
Původní titulek:	À l'heure où
Zdroj:	HUGO, Victor. Nové překlady Victora Huga. Praha: J. Otto, 1901. s. 126–127. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

V tu chvíli, kdy se slunce skrývá,
kdy večer v lesích bloudím sám,
v snech duše snící, sama, divá,
se zděšen vzdávám lesním tmám;

Kdy u dubu se v snění hřížím,
knih nechám, jež jsem stokrát čet’,
přes nohu druhou nohu skřížím,
víc neslyším, jen hledím v před;

Vy díte: Sní! Co mu to nedá?
Ach, ano sním a vidím stín,
v němž hvězda ideal se zvedá
a kol mne vstává ze hlubin.

Tím v tělo noci, jež vše maří
zářící světlo přede mnou,
zřím, blížiti se k mojí tváři
tak mnohou bytost tajemnou!

Já vidím zjevy z říše bájí,
to hlasy, tvary, vzdechy jsou,
svět, v kterém naděje se tají,
jejž nazýváme vzpomínkou!

Já ve tmavý se prostor řítím,
jenž otvírá se smyslům mým,
já pronikati tmou se cítím,
já otce svého, matku zřím!

já anděla zřím, let’ kol spěchem,
to’s ty, má dcero, uhaslá,
já nevím, jakým cizím dechem
se duše sladce zahřála!

To tím, ať hvozd se kolem klene,
ať klidný strop, ať jas, ať mrak,
že stíny mrtvých neviděné
svůj na mne upírají zrak!