Výbor z písní a ballad/Mennie
| Výbor z písní a ballad Robert Burns | ||
| Den zašel | Mennie | Ještě jedno políbení |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mennie |
| Podtitulek: | Again rejoicing Nature sees |
| Autor: | Robert Burns |
| Zdroj: | BURNS, Robert. Výbor z písní a ballad. Praha: J. Otto, 1892. [1] a [2] Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Josef Václav Sládek |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Zas příroda se odívá
v své jarní roucho veselé
a větříkem jí povívá
vlas mokrý z rosné koupele.
A na Menie-li myslím jen
tak stále bez vší naděje?
neb oči má jak šotky dva
a každému se vysměje.
Nač petrklíčem údolí,
nač fialkami kvete hvozd?
mně marně v háji šveholí
tu konopka a jinde drozd.
Svým polem chodí rozsévač,
hoch vesel volky pohání,
já chodím jako ve snu spáč
a ze sna není probrání.
Tam slípka vodu rozrývá,
zde kachny křičí v sítině,
tu hrá si labuť sněživá
a já jsem smuten jedině.
Svou lísu ovčák zavírá
a pohvizduje slatinou,
já v soumrak hledím do čirá,
jak potkávám ho pěšinou.
A v červánku sbor skřivánků
když od chudobek, od blatuch
se zvedá výš v nebeskou říš,
jdu domů jako bludný duch.
Ó zaduj, zimo, přes vody
a nahé stromy oděj v sníh,
ten smutek celé přírody
žal utiší snad v prsou mých.
A na Menie-li myslím jen
tak stále bez vší naděje?
neb oči má jak šotky dva
a každému se vysměje.