Výbor z Květů zla/Ta služka, dobračka…
| Výbor z Květů zla Charles Baudelaire | ||
| Já nezapomněl jsem… | Ta služka, dobračka… | Duše vína |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ta služka, dobračka…[red 1] |
| Autor: | Charles Baudelaire |
| Původní titulek: | La servante au grand cœur dont vous étiez jalouse… |
| Zdroj: | BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla. Praha : Otto, 1927. s. 54–55. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Ta služka, dobračka, které jste záviděla,
pod nízkým trávníkem, jež spí ta přece měla
by od nás na hrobě mít aspoň trochu kvítí,
neb mrtví ubozí tak mnohou bolest cítí;
když Říjen zahoukne, jenž v starých stromech řádí,
svým dechem pochmurným když kol jich hrobek pádí,
jim jistě žijící se nevděčníky zdají,
již v teplých ložích svých, jak zvyk jich, usínají,
co mrtví, dráni sny v myšlének černých sboru,
bez lože soudruha a družných rozhovorů,
již staří kostlivci a červy rozhlodáni,
v svých rakvích kapek spád a sněhu cítí tání,
běh času; z rodin jich se nikdo nepřiblíží
cár věnců nahradit, jež visí s jejich mříží.
Když večer ve krbu to syčí, praská, zpívá,
bych zřel ji, v lenošku jak usedává snivá,
a v noci prosince, tak ledné, mrazivé,
ji našel skrčenou ve koutě jizby své,
jak s věčné postele své vážně by se zvedla,
by okem mateřským k vzrostlému děcku shlédla,
co duši oddané bych v odpověď měl říci,
slz proudy kdybych zřel jí s víček padající?
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Báseň na straně 54 označena textem „(Bez nadpisu.)“, v obsahu na straně 74 jako název uvedeno „Ta služka, dobračka“ bez výpustky.