Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho/XXXIV.
Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho Michelangelo Buonarroti | ||
XXXIII. | XXXIV. | XXXV. |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Sonet XXXIV. |
Autor: | Michelangelo Buonarroti |
Původní titulek: | Se ’l troppo indugio ha più grazia e ventura |
Zdroj: | Soubor:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu |
Vydáno: | Praha, 1929 |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Související: | Básně Michelangela Buonarrotiho/XLVIII. |
Index stran |
Tak často roste zisk jen prodléváním
a touze k cíli přijíti se zdaří;
čas krátký k slastem dopřává mi stáří,
mně žal jen zbývá s trudným naříkáním.
Mne nebe daří malým lásky pláním,
když požár dá a hned jej ledem maří,
jak milovat, mně slzy tekou s tváří,
a každým rokem, sotva že jim bráním.
Však nechť se třeba na konec den chýlí,
nechť uhasíná slunce na západě,
nechť tmavá noc a chladná již se blíží:
Když na půl cestě Amor po mně střílí,
rád podléhaje lásky sladké vládě,
půl stáří cítím jenom, jak mne tíží.