Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho/XXXIII.
| Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho Michelangelo Buonarroti | ||
| XXXII. | XXXIII. | XXXIV. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sonet XXXIII. |
| Autor: | Michelangelo Buonarroti |
| Původní titulek: | Se ’l foco fusse alla bellezza equale |
| Zdroj: | Soubor:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu |
| Vydáno: | Praha, 1929 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Básně Michelangela Buonarrotiho/XLVII. |
| Index stran | |
Byť očí tvojich čaruplné kráse
jich žár se rovnal, kterým planou obě,
svět ledu tolik netajil by v sobě,
leč celý vzplál by v požáru a jase.
Leč nebe obeznalé v naší mdlobě,
vědouc, že zrak by podleh’ ve zápase,
lesk jejích utajilo v mlhy řase,
že stlumen svítí v žití tmách a zlobě.
Žár očí tvých tvou nedosáhne vnadu,
tož jen, co chápat lze z tvé krásy celé,
jež božská jest, my můžem’, zamilovat.
A stáří moje cítí tutéž vadu,
že pro tebe, ač mru ve vášni vřelé,
přec málo plám a zdám se chladnost chovat.