Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho/XLVII.

Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho Michelangelo Buonarroti
XLVI.	XLVII.	XLVIII.

Údaje o textu
Titulek:	Sonet XLVII.
Autor:	Michelangelo Buonarroti
Původní titulek:	Se ’l mie rozzo martello i duri sassi
Zdroj:	Soubor:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu
Vydáno:	Praha, 1929
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Básně Michelangela Buonarrotiho/LXI.
Index stran

Když moje drsné dláto z kamene
tvar lidské tváře tesá namáhavě,
za vůdcem spěje, jenž je vede právě
za každým hnutím mého ramene.

Však ono v záři nebes plamenné
to sebe i nás tvoří k svojí slávě,
já sílu svoji z něho čerpám hravě,
jen dlátem dláto můž’ být stvořené.

A jako rána tím jest nejpádnější,
čím s větší výše padá rukou silnou,
mně k vůli proto ty jsi spěla v nebe;

Neb zlomkem zůstal bych, já nejbídnější,
bych nebyl přetvořený božskou dílnou,
když na světě jsem zůstal sám, bez tebe.