Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho/XLVI.
| Výbor sonetů Michelangela Buonarrotiho Michelangelo Buonarroti | ||
| XLV. | XLVI. | XLVII. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sonet XLVI. |
| Autor: | Michelangelo Buonarroti |
| Původní titulek: | Ben può talor col mie ’rdente desio |
| Zdroj: | Soubor:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu |
| Vydáno: | Praha, 1929 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Básně Michelangela Buonarrotiho/LX. |
| Index stran | |
Lze ovšem v mojí žhoucí touhy vzruch
též naděj opravdivou v srdci míti
byť protivil se v nebi ves náš cit,
k jakému cíli svět by stvořil Bůh?
Můž’ z lepších příčin tebe kochat duch,
než velebím-li onen věčný klid,
zdroj vnady tvé, jíž v každé srdce vlit
je něhy proud a moře čistých tuch?
Jen ona láska klame, která zmírá,
tož s krásou, která hyne každou chvíli,
jíž nejkrásnější líčka podléhají.
Však cudné srdce vždycky sladce svírá,
v němť láska, když se krása ve hrob chýlí,
i v smrti trvá, jsouc již zde s ním v ráji.