Jenž na keři se dnes skvěje,
již zítra umře květ,
co srdce stálým si přeje,
to láká, prchne hned.
Co světská rozkoš nám?
Blesk, jenž se směje tmám,
vzplál — je ten tam!
Jak přátelství vzácné bývá
a jak jest křehká ctnost!
Jak málo nám z lásky zbývá
za divokou zoufalost!
Ač trvání jich jest dým,
slast jejich přežijeme s vším,
co zveme svým.
Leč azur pokud plá jasem
a vesel je každý květ
a oči, jež mění se časem,
nám ozařují svět
a klidně pokud plyne čas,
sni, vzbuď se potom v denní jas,
bys plakal zas!
PD old 70